Není nic zvláštního, když má město své pokrokové ulice. Lepší takové, než onaké. Je znát, že město nepřehlíží některé dějinné události, ale váží si jich a oceňuje je do té míry, že po nich pojmenuje své ulice.
Chodská ulice. Najdeme ji asi 100 m od dolní světelné křižovatky, vlevo od výpadové cesty na Valašské Meziříčí. Je to ulice rodinných vilek a zahrad, proto každý rok plná zeleně. Je z ní pěkný výhled na kopec Kozák a vrch Hradisko. Její pojmenování připomíná statečné Chody, etnografickou skupinu při západní hranici Čech od Domažlicka až po Planou u Mariánských lázní, kteří byli ve středověku strážci zemských hranic se zvláštními výsadami od panovníků. Po jejich zrušení v pobělohorském období (1693) bezúspěšně povstali pod vedením Jana Sladkého Koziny.
Historii názvu ulice zaznamenal JUDr. František Pěcha, který počátkem června 1954 nastoupil jako notář na tehdejší notářství v Rožnově pod Radhoštěm. Jeho rodina zůstala bydlet ve Slavkově u Brna. Pro nedostatek bytů v Rožnově bydlel Dr. František Pěcha prvý rok svého působení v Rožnově v provizorních podmínkách přímo v kanceláři na Radnici. Až v srpnu 1955 mu byl přidělen dvoupokojový byt na Chodské ulici.
„Už tehdy jsem se pozastavil nad názvem ulice – Chodská, jejíž pojmenování mi připadalo na místní poměry neobvyklé. Informaci mi poskytl Dr. Demela Josef ze Střední zemědělské školy, odborník na pastvinářskou problematiku. Řekl mi, že na podzim roku 1938, když po mnichovském diktátu obsazovala německá vojska pohraniční části prvé československé republiky, rozhodli rožnovští funkcionáři po záboru značné části Chodska o názvu této ulice. Zřejmě z téhož důvodu vznikl i název Slezská ulice, poněvadž téměř celé opavské Slezsko bylo již v říjnu 1938 přičleněno k Německé říši. Tento postoj tehdejších rožnovských konšelů byl chvályhodný a nutno jej i po mnoha desetiletích ocenit.
Na Chodské ulici bylo v padesátých létech minulého století jen několik domků a sešlý starobinec, kde město umísťovalo sociálně slabší občany. Až počátkem šedesátých let začal pan Čeněk Janík, vedoucí restaurace na horním konci ulice, prodávat části své orné parcely na stavební místa. Tak se během několika let objevilo na naši ulici 7 nových rodinných domků. Počátkem osmdesátých let došlo pak (přes protesty vlastníků rodinných domků) k další zástavbě ulice, a to k panelové.
Městský starobinec byl počátkem osmdesátých let zbořen současně s malým domkem pana Petřvalského. Došlo v těch místech k výstavbě 3 panelových domů.
Tak se po více než padesáti létech se z málo osídlené Chodské uličky stala ulice živá.“
Partyzánská ulice. Pod tímto názvem je skryta soustava tří ulic v jižní části nejstaršího rožnovského sídliště Záhumení. Partyzánská ulice se nachází nedaleko náměstí; v minulosti zde město končilo polnostmi „za humny“ místo se jmenovalo „Záhumní“ a až po vybudování sídliště se začalo používat názvu „Záhumení“. Za hotelem Radhošť ve východní části náměstí se rozprostíral lesík, kde pocestní rádi odpočívali. Nedaleká ulička Zátiší s pěknými vilkami, postavenými v lázeňském stylu, se nacházela už poměrně daleko za městem.
V 50. letech minulého století pronikl do města elektronický průmysl a jeho rozmach si vynutil bytovou výstavbu.
První městské sídliště Záhumení je poznamenané dobou, ve které vznikalo. Podobná sídliště byla budována také v Ostravě-Porubě, ale i v jiných městech někdejšího „socialistického tábora“, především v Moskvě a podnes tak svým vzhledem sídliště Záhumení je upomínkou na počátky éry komunistického režimu.
Poplatným době byl i název ulice – Partyzánská. Partyzánské hnutí za druhé světové války bylo nepřiměřeně glorifikováno, což mu bylo spíš na škodu než ku prospěchu, ale název ulice však přetrval až do současnosti.
Skutečností zůstává, že partyzánské hnutí bylo za 2. světové války, zvláště v Beskydách, velmi silné a vázalo na sebe značné síly německých vojsk. Svědčí o tom i vojensko-policejní protipartyzánská akce Tetřev z podzimu roku 1944, která zasáhla rozsáhlý masiv Beskyd od Vsetína až za Ostravici. I když se většině partyzánů podařilo včas uniknout, řada z nich byla zabita v boji, nebo byla zajata a popravena. Jejich oběti podnes připomínají památníčky, roztroušené po celých Beskydách – a také jedna z rožnovských ulic.
Vložil -sb-