21. srpen 1968 – 58 let vzdálená ozvěna

Neví se, kam vlastně patříme. Jedni se chtějí mermomocí přiklonit k západu, jiní k východu. Jako kdyby se zapomnělo na to, že planeta Země je kulatá a že usilovným pochodem na západ bychom tak jako tak dospěli na východ, tak jako usilovným pochodem na východ bychom dospěli na západ. Problém je zřejmě v tom, že se podnes přesně neví, kde vlastně geografické srdce Evropy bije, jestli třeba v blízkosti Prahy, nebo spravedlivěji spíš u Brna, nebo snad ve ztracené Žilině, či v dávno odepsaném Užhorodě.

Jistota je pouze v tom, že před osmapadesáti lety zachvátila tehdy domnělé srdce Evropy v neobyčejné síle a rozsahu přepadovka, kdy do té doby kamarádi vpadli a během čtyřiadvaceti hodin obsadili doslova celé, sotva tikající srdce Evropy.

Památečně zůstalo několik neobyčejně drásajících zážitků z té „bratrské“ pomoci. Třeba kdy soused dlouho před rozedněním zvonil u dveří bytů s oznámením: „Je válka!“ Jeho informace byla malounko odchýlená, protože „srdce“ Evropy se už několik století do vojenských rozepří velmocí nemíchá. A partyzánské akce s popsanými zdmi v azbuce, kterou ovládalo málem každé dítě, byly na každém rohu: „Min nět! Kontrarevolucii nět! Okupanti uchaditě domoj!“ Přesto zůstávalo mrazení na zádech při pohledu z okna bytu na sídlišti do ulice, kde obrněný transportér monitoroval hlavní těžkého kulometu okna bytů. A do nedaleké fabriky se přes osobní vrátnicí pro zaměstnance dobýval věhlasný tank T 34 z druhé světové války a jen díky ochotnému vrátnému, který gerojům tankistům ukázal, že touhle vrátničkou pro pěší se do fabriky fakticky nedostanou a musí se trmácet o 500 metrů dál západněji přes nákladní vrátnici fabriky, ale že mají na odpíchání správného pracovního času na píchacích hodinách ještě dost času, u nás se v té době začínalo pracovat ráno až v šest hodin středoevropského času…

Alena Dostálová                                                      PavelKantorek

V těch časech ještě jakžtakž živořil kontrolovaný a filtrovaný humor prezentovaný časopisem Dikobraz. Humoristé psavci i kresliči  si v roce 1990 (po 22 letech od oněch událostí) na ony zajímavě dramatické časy vzpomněli a jako vzpomínku, která nikdy neuhasne, vydali almanach „DIKOBRAZ Výběr z kresleného a literárního humoru 1968 – 1969“, dáno do tisku 3. 1. 1990.

„Knížka nicméně zůstane svérázně výmluvným a jistě i zábavným dokumentem atmosféry prvního, byť tehdá ještě nakonec potlačeného pokusu o svržení dlouholeté diktatury strachu a lží,“ uvedl v úvodu Evžen Seyček.

Vladimír Jiránek                    Adolf Born

Renomovaní humoristé, psavci i kresliči, skutečně neztráceli humor za žádné situace, ale po pravdě řečeno, je to po 36 letech od vydání almanachu, po 58 letech od oné události a od 21 let trvající pobratimské okupace pořád smutné čtení.

Z dlouhé řady kreseb a psaného humoru je pomocí reprofoto a počítačové techniky prezentováno pouhých několik ukázek.

Jan Vyčítal

Jiří Lochman                                                          Vladimír Renčín

Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *