Letošní léto vypuklo 21. června 2026 v 10:24, kdy začalo odpočítávání letního času, a kdy má svátek Alois a Aloisie, a kdy je také připomínán Den otců.
Někomu se může letní čas jevit poněkud delší, nebo naopak kratší, to záleží na zeměpisné šířce a délce, kde právě uživatel léta setrvává, ale i na tom jakou má léto náladu a jaké počasí si zvolilo za pomocníka.
Leč může to pravé horké léto uhodit třeba v jiném dnu zmíněného měsíce, nebo i v některém dnu měsíce následujícího.
Ve starých kronikách je zaznamenáno, že se kteréhosi roku dostavilo léto prezentovat letní čas, ke všeobecné radosti dětí, dokonce v zimním převleku a děti stavěly ze sněhové nadílky opřekot sněhuláky, jak to šlo a kde jen to trochu šlo.
Léto je také značně přelétavé a rádo mění módu. Jednou vyrazí do ulic v oděvu šourajícím se malounko opožděně v hávu průsvitném, až jiskří v očích, jindy v minimini všeho, co se odvážná žena odhodlá na sebe navléknout. Někdy léto přichází s očima přikrášlenýma pomněnkami, jindy s očima jak zelený brčál.
Léto také může v daný čas přicválat, přihopsat, připlouhat se a třeba se i přikutálet. Někdy i připlavat a s velkou vodou pak odnést i polovinu vesnice.
Jsou tvůrci, kteří zkoušejí léto zaznamenat do pěti linek notového papíru. Jiní vytrvale tlučou do klávesnice svého PC s přibližně stejným výsledkem. Ať je jak, každé léto je milováno, byť v dešťových přeháňkách, nebo v mlhách.
Přece jen, pokud záležitost s létem vezmeme v potaz čistě ekonomicky, kdo jiný zahřeje půl zeměkoule, byť i ve zrůzněném klimatu, a ke všemu zcela zadarmo. Žádná účtenka za dřevo, uhlí, plyn. Žádné spílání, že je dřevo navlhlé, uhlí zaneřádí sklep, chodby i byt. A plyn že je málo dusivý. Jistý C. F. dokonce rozšrouboval plynové potrubí, jenže zapomněl, že už byl otravný svítiplyn zaměněn za explozivní zemní – jen co škrtl sirkou, aby si zapálil nedopalek cigarety, vyhodil celý obytný blok do povětří.
Na rozdíl od všech dosavadních letních období je to letošní léto absolutní. Zdaleka ještě nemělo své entrée a už fukem nahánělo žhavé povětří do horských údolí.
Mnoho záznamů se o letošním létu zřejmě nedochová. Kapky potu rozpíjí inkoust, propiskám rychle vysychají náplně, ruce se v tom zběsilém vedru třesou při psaní jako sklerotikovi. A zkuste v tom hicu vypotit nějakou solidní myšlenku o létu a zaznamenat ji na papír.
V tom vyžhaveném čase se dovolenkáři vracejí z ostrovů v Tichomoří, nebo v Černomoří, či Středozemněmoří, kde v dřívějších časech úporně lapali bronz, aby bylo vidět, že někde byli a že na to mají, kdežto letos rádi vyprávějí, že se v těch rajských destinacích s mořem všude kolem, oproti hicům doma, příjemně ochladili.
Letošní léto přivandrovalo do střední Evropy v plné teplotní ráži a neváhalo vyžhavené dny natloukat dvoustovkami hřebíky.
Byl jsem se přeptat Máni odvedle, co ona na to letní běsnění. Marně jsem ťukal na dveře, když i elektrický zvonek přestal v tom vedru fungovat. Leč marně.
Až konečně vykoukla z okna stará Máňa v plavkách. Prý se Máňa odvedle nechala najmout jako nosička bagáže a univerzální zdravotnice a vydat se s bandou drsňáků na Jižní pól (30 chlapů odhodlaných ke všemu, všichni navlečení do polárních haveloků. Plus 1 křehká žena, Máňa odvedle, ta jako obvykle jen v tom svém minimini, ale odhodlaná konečně a všemi prostředky, byť poněkud netradičně, ulovit ženicha).
Prý tam na Jižním pólu touto dobou panuje příjemných mínus čtyřicet, zaznamenala Máňa odvedle na koresponďáku. Jenže zapomněla uvést, zda jde o stupně teploměřiče pana Celsia či temperaturoznalce pana Fahrenheita. Takže tohle nám bude muset vysvětlit osobně, až se expedice vrátí do vlasti a Máňa odvedle do své ulice a do svého domu.
Tolik komentář k letošnímu požehnanému létu.
P. S.
V přehršli lidových mouder staříčků a dědečků je o létu na Valašsku zmínka v jediné pranostice: Na svatého Eliáše (20. července) dopoledne léto a odpoledne podzim – pokud se ovšem vydaří.
Text a ilustrace © Richard Sobotka