Léto L. P. 2026 je i na Valašsku nadstandardní. Fajnšmekři, kteří si předchozí propršená léta chodili, jezdili a létali odkroutit v čas prázdnin a dovolených do teplých krajin tentokrát litovali darmo vyhozených peněz za nejistý letní špás. Kdežto obyvatelé tradičně teplých krajin se o prázdninách a dovolené houfně přicházeli, přijížděli a přilétali ohřát do Evropy.
Ani Babí léto se nemínilo nechat zahanbit a poslední týdny měsíce září, kdy už podzim cválá krajinou na strakaté kobyle, pořád horko, pořád teplo. Kdy jindy tou dobou už se hodí svetránek a málem i kožušek, tentokrát pořád ještě hupky hup do plavek a říční, rybniční či jezerní koupel je to pravé ořechové.
Akorát u Máni odvedle se něco zvrtlo. Sice minimini plavečky jednodílné, dvoudílné i třídílné nezavrhla, ale ukládala je na hromádku a tu posléze vložila do jednoho kufru, pak do druhého a třeba i do turistického batohu, jak se pořád nemohla rozhodnout co teď, co nejdřív a co až pak.
Jenže tentokrát se k ní s tichým blázněním připojila i stará Máňa. Nebylo čemu se divit. O Babím létě se kdejaká babka rázem promění ve vědmu. A to pak nepomůže ani dát na modlení.
Vědělo se, že Máňa odvedle a její matka stará Máňa jsou vědmy, však co neplechy se kolikrát natropily, ale kdo by jim to měl zazlé? Jenže tentokrát jim tahání za vlákna pavoučkou poutníčků nějak nevycházelo.
Nakonec i za vědmou Veronikou Papradnou z Kamenného zašly na radu, byť do té její sluje se bál člověk vkročit za bílého dne, natož pak v noci.
„Mějte na paměti, milé dámy,“ pohladila vědma Veronika Papradná z Kamenného žábu ropuchu po hřbetě, ale ten žabí vlas, který tam kdysi žábě vyrostl, ten pořád ne a ne nahmatat. „Udržet rozkuráženého mužského na uzdě je stejně obtížné, jako ho dotlačit před oltář, nebo na radnici. Slizký jako had se kroutí, přísahá, málem slzy roní, ale přimět ho k činu, to chudák ženská ani párem černých koní nedokáže. A která z vás dvou vlastně to má se zdavkami tak uspěchané?“
Stará Máňa se trochu začepýřila, ale co nadělá, když se Máňa odvedle pořád k ničemu nemá.
„Nebudu strašit, ale takový kumšt přijde na pěkné peníze,“ odfoukla vědma Veronika Papradná z Kamenného pavoučí vlákno, které se jí zapletlo do účesu. „A přitom není zdárný výsledek vůbec jistý.“
Pouštět peníze jen tak do větru neměly návštěvnice koliby vědmy Veroniky Papradné na Kamenném, plné čar a kouzel zájem. Beztak se ten mužský, bazilišek jakýsi už poroučel, sakrament jeden. A prý: „Adié, dámy!“
„Kam chceš jít,“ starala se stará Máňa o dceru Máňu odvedle. „Co chceš dělat?“
„Pořád v televizi hlásí, kolik kdo našel hřibů, tak se jdu po nějakém porozhlédnout, třeba pro chuť do polévky, nebo s vajíčkem jako smaženici,“ odpověděla Máňa odvedle.
Ale nic nenašla, ani hříbeček. Všude jinde ve světě mají hřibů habaděj, ve zdejších horách ani bedla jedlá, která se ráda přestrojí za jedovatou sestřenicí.
Tak takové je na Valašsku Babí léto L. P. 2026.
Text a ilustrace © Richard Sobotka