Duben – měsíc trávy a květů, také měsíc bláznivý

Duben – název tohoto měsíce pochází od slova dub a Indiáni ho pojmenovali jako měsíc trav. Duben je významný také pro skauty, kterých je po celém světě na 50 milionů. V České republice je ve 2 172 oddílech na 64 383 skautů a skautek. Měsíc duben je pro ně nejen měsícem trávy, ale také si již více než 100 let připomínají 24. dubna svátek sv. Jiří, patrona všech skautů a skautek, jako symbol boje dobra proti zlu.

S měsícem dubnem jsou spojovány také pranostiky, kdy po pranostice předchozího měsíce: Březen, za kamna vlezem. následuje: Duben, ještě tam budem.

A další: Teplé deště v dubnu, teplé dny v říjnu. Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá. Mokrý duben – hojnost ovoce. Je-li duben pěkný, bude květen ještě lepší. Duben časy mění a obdaří fiolů zemi. Na svatého Marka (25. dubna), brambor plná řádka. Ale pozor! Mrzne-li na svatého Vitala (28. dubna), mrzne ještě 40 dní.

V dubnu jaro přejímá vládu po nevlídné zimě, přesto pranostiky starých hospodářů varují: Nevěř žádnému počasí v dubnu – apríl si stejně troubí jak chce. A nezapomínají připomenout ani pomíjivost všeho: Člověk na světě, jak rosa na trávě.

Měsíc duben bývá kvůli nestálému počasí také nazýván měsícem bláznivým.

Apríl 1. dubna se traduje už od 16. století a je spojen s různými žertíky a zlomyslnostmi. Dobromyslní lidé posílají dobráky nakoupit třeba ohýbák na cihly, bublinku do vodováhy, pět deka semtele a podobně. Aprílový odvar se koná také 30. dubna, ale není tak rozšířený.

Letošní Velikonoce připadají na 10. až 13 dubna. V časech, na které už neumíme ani vzpomínat, se v měsíci dubnu všelijaké příkopky a úvozy s jarně rašící trávou žlutily housaty pod pečlivým dohledem mámy husy a husopasky. Na dvorku se kolem kvočny hemžil houf kuřátek, Ve chlévě se u kravičky drželo nedávno narozené telátko. A svatý Jiří měl 24. dubna za povinnost vypustit z podzemních děr hady a štíry.

Letošní Velikonoce se kvůli pandemii s Covid 19 poněkud vymykají průměru. I tak určitě budou plést chlapci tatary a na zaniklých pasincích stříhat větvičky jalovců. Tylovičtí rapačáři opráší na Zelený čtvrtek hlučné nástroje a vyprovodí zvony na dalekou cestu do Říma. A děvčice, jak vtipně zaznamenala Olga Tlučková, lašská lidová básnířka: Synci už maju tatary / nachystane z pruťo / a děvuchy nědočkavě / prdelkami kruťo.

Na Velikonoce staří Valaši, dřív než slunce vyskočilo nad obzor, chodili se na Velký pátek umývat na potůček, nebo ke studénce, aby byli po celý rok zdraví a grýfní do práce.

Velikonoce jsou časem malovaných vajíček a pestrých pentlí. Pondělí velikonoční je den plný veselí a starobylých zvyků.

Duben je považován za měsíc rozverný, zkrátka aprílový. Hned prší, hned sněží, hned zase svítí slunce. Je však také měsícem naděje, že věci nedobré přece někdy skončí a znovu přivítáme čas plný slunce, spokojenosti a radosti.

Text a foto © Richard Sobotka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *