Zima pořád vypadala taková nanicovatá. Vánoce přece mají být pěkně zasněžené, jako na kolorované pohlednici z počátku devatenáctého století. To bývala tenkrát romantika! V podvečer poblikávala nažloutlá okénka dřevěných chaloupek, zachumlaných ve sněhových závějích na samotách až kdesi pod hřebenem hory, mráz skřípal nabroušenými zuby, sněhové vločky se sypaly po přehršlích a meluzína kvílela až se úzkostí tajil dech.
Novější časy si umínily, že sníh se nenastěhuje do krajiny už koncem října nebo třeba až v listopadu na svatého Martina, ale až v polovině ledna. Jeden den na zkoušku zajiskří mrazem kolem mínus dvaceti, druhý den prověří připravenost na sníh kalamitními sedmdesáti centimetry vloček a nebýt dálnice, ucpané zpropadenými kamiony, ani bychom si té zimní prezentace valně nevšimli, protože hned následující den celá ta bílá nádhera téměř do poslední vločky odtála.
Zima si zřejmě vybírala starou dovolenou a nastoupila do zaměstnání až v závěru měsíce ledna a úřadovat začala až počátkem února. Co míní za těch o něco víc než třicet dnů do prvního jarního dne ještě podniknout?
Mít tak zlomek síly, kterou příroda disponuje.
Ještě dopoledne chvílemi pomrkávala modrá obloha mezi oblaky, odpoledne v pohodě útulného obýváku u kafíčka se najednou setmělo a pak sypalo sněhem a vítr zkoušel o hrany činžáků meluzínu, mráz zřejmě vyfasoval nové boty a teď v nich předváděl zbojnický tanec odzemek a mával při tom obuškem až to svištělo. Zeptáš se někoho ať se podívá oknem co se to venku pro pána krále děje a přiletí odpověď: „Sněží, sněží, sněží…“
Někde hovoří o kalamitě, jinde o pohromě. A většinou jsou všichni naštvaní, protože zase budou muset škrábat okna automobilů a smetat sníh ze střechy a odhazovat solí ztuhlou a sněhovým pluhem nahrnutou hromadu prosoleného sněholedu až k pneumatikám. Při mínus osmnácti učiněná šichta odházet tu hromadu sněhu, aby mohli se svým autem odjet do zaměstnání nebo do hor za zimními radovánkami.
A televize má poruchy. A někdy nejde elektrický proud. A nejsou svíčky, protože se v moderní době nepočítá, že by taková situace mohla vůbec nastat. Ani zápalky nejsou.
Co zbývá? Nazout vysoké boty, navléknout kožich, beranici, rukavice a přečkat ten nehorázný black out v nejbližší hospodě. Jenže, pokud nejde elektrika, ani hospody nefungují.
A co nového je zatím za oknem?
Sněží, sněží, sněží…
Text a foto © Richard Sobotka