Knížka Richarda Sobotky „Průmysl na Rožnovsku – Od vodních mlýnů k železným hamrům“ vyšla v srpnu 2019.
Pověst vypráví, že při dělení krajin Pánbíček na Valáška, který stál skromně v koutě, pozapomněl. Zůstaly mu už jen málo úrodné končiny hor a údolí. I za ty byl vděčný. Klopotně z málo úrodné půdy dobýval chléb vezdejší. Pro přivýdělek, aby měl nějaký peníz pro obživu, mu mnohdy postačil obyčejný nožík, kterým vystrouhal ze dřeva věci potřebné, žádané i pěkné. Troufl si časem i na ledacos složitějšího, posléze zručnost a pracovitost, kumšt a vynalézavost ho přivedla až do doby současné. Nebyla to cesta přímá a bez nesnází od práce se dřevem, dobývání nerostů a rud, tavení kovu a zpracování železa v hamrech až po dobu současnou a moderní, plnou technických zázraků, která přinesla úlevu v klopotném životě. Kamení bylo ponecháno horám a hory zůstaly pro potěchu. Knížka vypráví, jak čas během staletí proměnil horaly a podmanivě krásné Valašsko až do současné podoby.
Osidlování hornatých Beskyd sahá do 9. století. Horští pastevci v nejzápadnější části Karpatského oblouku asimilovali s rolníky, kteří do hor pronikali údolími. Vznikly obdivuhodné báje a pověsti, svérázný folklór i nářečí. K obživě z málo úrodných horských políček však bylo zapotřebí klopotné práce. S nástupem industrializace se rozšířila podomácí práce a drobná řemesla. Později kupodivu také hornictví a zpracování železné rudy, pak i velké průmyslové podniky. Pak už byl život horalů snazší. Technické století však také znamenalo postupné vysídlení hor.
Publikace zahrnuje postupný rozvoj hornatého Valašska a jeho přeměnu od „konce chleba a začátku kamení“ až k charakteru oblíbené turistické oblasti. Podstatou obživy horalů byla v minulosti vždy těžká práce, ponejvíce v lesích a zemědělství. Horské pastevectví, podomácká výroba a drobná řemesla, jako zdroj nevelkých peněžitých příjmů, postupně přecházela na fabrikaci a tovární výrobu. Ne příliš významná, přesto více jak dvousetletá historie existence těžkého průmyslu na Rožnovsku s dobýváním rud a jejich zpracováním v letech 1531–1755, s nízkou výtěžností, znamenala neúměrné zatížení poddaných, což bylo příčinou rebelií. Až nové časy s pronikáním průmyslu do Beskyd (Gumárny Zubří, Brillova textilka a roku 1949 vznik elektronického průmyslu v Rožnově) zásadně ovlivnily sociální poměry obyvatelstva, způsob obživy a celkově znamenaly snazší podmínky pro život i existenci.
Zjištění výskytu železné rudy (pelosideritu) a její těžba umožnily roku 1712 zahájení provozu železné hutě čili hamru v Zubří. Hamr byl postaven při východním okraji tzv. Hamerského rybníka v místě, kde stával Dolní mlýn. Vrchnost jej koupila od posledního majitele Jury Kováře. K pohonu kladiv hamr využíval vodní příkop odvádějící vodu od fojtova Horního mlýna a pily, jenž stával v místech dnešních Gumáren a. s. Původní dvě budovy hamru „Ehemalige Eisenhamer“ stávaly při východním okraji Hamerského rybníka, blíže k Zubří.
Budování hamru souviselo s výstavbou nové budovy při západním okraji Hamerského rybníka u hranice s obcí Zašová.
Potřebná železná ruda se dolovala v Zubří. Robotující poddaní kopali železnou rudu na úpatí kopce Svatoňku u Vidče a u potoka Olšovce v Zubří, pak v Jasenici u Valašského Meziříčí, kde se těžilo třikrát víc rudy než v Zubří. Hornina byla nevýnosná. A také dřeva z okolních lesů rychle ubývalo, dříví se muselo dovážet ze stále větších vzdáleností a hrozilo nebezpečí, že kraj bude zcela odlesněn. Komise roku 1751 doporučila, aby přichystaná železná ruda byla ještě zpracována a hamry pak zrušeny. Roku 1755 hamr zanikl.
Zachráněný hamerský kříž. V Zubří v ulici „K Hamrům“ stával v hustém stromovém porostu na malé vyvýšenině kamenný kříž, jako památka na časy, kdy nedaleko byly v provozu hamry na zpracování železné rudy. Nedaleko protéká Hamerský potok. Kříž měl v místě spojení ramen umístěný kovový trojúhelník – oko s bleskem, proto se kříži říkalo „Boží oko“.
Ve střední části kříže je nápis DER E VIGEN ALL MACHT AVS ANBETHVNG DER VERTRA VENDE MENSCH (Volný překlad: Věčná pokora Všemohoucímu důvěřující člověk.), kde velká písmena jsou kryptogramem letopočtu postavení kříže rok 1725. Okolí kříže bylo velmi neutěšené.
Po vybudování kaple Sv. Ducha ve Starém Zubří byl roku 2000 hamerský kříž „Boží oko“ renovován a umístěn na důstojné místo pod ochoz kaple.
Text a foto © Richard Sobotka
Ilustrace na titulní straně knížky © Bára Sobotková