Čeněk Kramoliš – spisovatel, historik a vlastivědný pracovník se narodil 7. prosince 1862 v Rožnově pod Radhoštěm. Zemřel 16. června 1949 v Brně ve věku 87 let. Ačkoliv dlouhá léta působil jako učitel a školní inspektor na Vyškovsku a v Hranicích, uchoval si vřelý vztah k hornatému Valašsku a jeho historii, stejně jako k rodnému městu Rožnovu.
Za časů Čeňka Kramoliše byl Rožnov věhlasné lázeňské městečko a klimatické lázně byly v té době na vrcholu slávy.
Čeněk Kramoliš, učitel a spisovatel. 
Všeobecné vzdělání nebylo v Rožnově příliš valné, roku 1890 neumělo číst a psát 24% obyvatel. Ovšem pokud jde o nářečí, zaznamenal František Bartoš: „Nářečí valašské je nejzachovalejší, nejpřesnější a nejpěknější ze všech dialektů českomoravských; tak plynně a tak lahodně nezní nikde naše řeč česká.“
V čase dětství a dospívání formovalo Čeňka Kramoliše ryzí Valašsko svými bájemi a pověstmi, i neobyčejnou historií zbojníků a portášů, předávanou z generace na generaci. Také však nesnadnou obživou horského lidu, kdy kromě pastevectví a obdělávání horských políček patřila k přivýdělku rozvinutá textilní manufaktura. Sta a sta tkalců od rozednění do setmění tkalo za nuzný peníz plátno a nebylo výjimkou, když v domě rachotily tkalcovské stavy dva nebo i tři, aby byly nějaké peníze na jakous takous obživu.
Nejvýrazněji však dospívajícího Čeňka formoval bezprostřední kontakt s babičkou, či jak se na Valašsku správně říkalo – stařenkou Rozinou, která na stáří alespoň vlákno soukala, většinou s nezbytnou fajfkou v puse, aby byla alespoň nějak k užitku.
Obraz starého Valašska, jeho zvyky a život vykreslil Čeněk Kramoliš na životním osudu právě stařenky Roziny.
Když ve třiasedmdesáti letech umírala, položila Čeňkovi obě ruce na hlavu šeptajíc při tom krátkou jakousi modlitbu. Pak do večera tiše skonala.
A Čeněk Kramoliš v závěru své knížky „Moravská babička“ uvádí: „Zemřela ta drahá duše, dobrá stařenka, milovaná celou rodinou a ode všech občanů ctěná a vážená.“
Knížka Čeňka Kramoliše „Moravská babička“ vyšla v roce 1926 u nakladatele Prombergra v Olomouci a stala se jakousi „Moravskou babičkou“ na způsob „Babičky“ Boženy Němcové, kde jsou připomínány zvyky, tradice, báje a pověsti, a také tradiční život na Valašsku ve druhé polovině 19. století.
Literární tvorbu Čeňka Kramoliše lze rozdělit na dvě části. V prvé z nich jsou literární práce týkající se historie Valašska.
Debutoval románem o rebeliích v Zubří „Bratři Doliňáci“ (1894), který patří k nejznámějším a velmi dobře vyobrazuje dobu panské nadvlády i vzdor poddaných. Významným literárním dílem je i jeho již zmíněná kniha „Moravská babička“ (1926; reedice jako Rožnovské malé tisky 2004)), ve které věrně vylíčil běžný život v Rožnově ve druhé polovině 19. století. Následovaly romány „Valašská vojna“ (1929), „Za bouře a blesku“ (1931), „Vězením a vyhnanstvím“ (1932), inspirované Valašskými rebeliemi a selskými bouřemi na Rožnovsku v letech 1736 -1755, kdy poddaní povstali proti panské zvůli.
Byly to také romány „Život na horách“ (1932), „Za přelomu“ (1945), „Dvě královské vdovy“ (1946), „Z pěti století“ (1947). A také tituly „Dějepisné čtyřlístky“ (1947), „Vzpomínky z učitelského a spisovatelského života“ (1948). A znovu odboj a vzpoury v knihách, vydaných posmrtně „Strážcové hor“ (1960), „Valašská vojna“ (1962), „Laskavec a rváč“ (1963).
Druhá část jeho literární tvorby je oblast faktografická, dotýkající se především historie města Rožnova a přilehlých osad. Z oblasti národopisu a historie to byly knihy „Rožnovský okres“ (1907), „Z kroniky města Rožnova p. Radh.“ (1920) „Ročenka města Rožnova pod Radh. a osad v okrese“ (1931) a další.
S malou nadsázkou lze uvést, že právě Čeněk Kramoliš napověděl Rožnovanům kdo jsou a odkud pocházejí.
Kramolišovo dílo, čítající na čtyřicet svazků, bylo oceněno deseti literárními cenami, včetně Ceny Moravského zemského výboru (1905), a významné Ceny České akademie v Praze (1932).
O tom, že měl Čeněk Kramoliš svůj Rožnov rád dokazují dedikace uvedené u některých titulů. Tuto knížku, které jsem věnoval nejvíce práce a času ze všech knih, jež jsem napsal, věnuji z lásky městu Rožnovu. Spisovatel. (Kroniky města Rožnova pod Radhoštěm. Vydáno nákladem města Rožnova p. R. 1920.)
I tuto druhou knihu věnuji z lásky svému rodnému MĚSTU ROŽNOVU. Spisovatel. (Ročenka města Rožnova pod Radh. a osad v okrese. 1931.)
Čeněk Kramoliš zemřel 16. června 1949 v Brně. Jeho ostatky (jako jediný je na čestném hřbitově Valašského Slavína uložen do země, u všech ostatních jen urna s ostatky po zpopelnění) jsou uloženy na čestném místě Valašského Slavína v Dřevěném městečku Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Již neexistující rodný domek Čeňka Kramoliše.
Rok 2022 je ve vztahu k Čeňku Kramolišovi a k jeho Rožnovu výjimečný. Dne 7. prosince 2022 si připomeneme 160 let od spisovatelova narození. Jeho rodný domek v městské čtvrti po něm pojmenované Krmolišov už sice neexistuje, nahradil ho malý parčík se sochou věnovanou spisovateli. Pokud jde o město Rožnov pod Radhoštěm, připomene si jen zdánlivě malé výročí – 755 let od první písemné zmínky o Rožnovu.
K tomuto výročí o první písemné zmínce o Rožnovu z roku 1267 se učitel a spisovatel Čeněk Kramoliš vyjádřil ve své knize „Z kroniky města Rožnova pod Radh.“, vydané roku 1920, zcela jednoznačně.
Socha Igora Kitzbergera na místě rodného domu Čeňka Kramoliše. 
Dne 4. listopadu 1916 oslovila obecní rada města Rožnova (pod číslem 3108) Čeňka Kramoliše.
„Jelikož již v několika časopisech uveřejněna byla zpráva od 650letém trvání Rožnova a z důvodů, že obecní radě jest velmi dobře známá Vaše blahodárná činnost na poli spisovatelském a v pátrání po minulosti drahého našeho města, dovolujeme sobě Vaše Blahorodí zdvořile žádati o laskavou zprávu, zda Rožnov již skutečně 650 let trvá.
V případě kladném prosíme vřele, byste sobě neobtěžoval jako vynikající rodák zdejším při tichém, oslavném večírku jako slavnostní řečník promluviti.
Vše ostatní pak později s Vašim Blahorodím dojednáno by bylo.
Za vzácnou ochotu již předem děkujeme.
Starosta: L. Dressler, v. r.“
Čeněk Kramoliš odpověděl dne 9. Listopadu 1916.
„Slavná městská rado!
Nikdo nemůže určitě říci, ve kterém roce byl Rožnov založen, ba neví se ani, ve kterém století povstal.
V latinské knize „Codex dipl. Moraviae“ je napsáno, že olom. Biskup Bruno v testamentu dne 28. listopadu 1267 napsaném píše, že Rožnov a Hrachovec jsou osady od něho založené. Kdy? Bruno byl biskupem od roku 1246 do r. 1281. Jest-li že on Rožnov založil, mohl tak učiniti v Létech od svého nastoupení r.1246 až do dne napsání testamentu r. 1267, ale kterého roku neudává.
Od jeho nastoupení do testamentu uplynulo 21 let. Ale já jsem pevně přesvědčen, že on Rožnov nezaložil, nýbrž, že mu dal správu nebo z osady obec učinil.
Proto píši ve své knize „Okres Rožnovský“ na str. 68.: „Ale není tím vyloučena možnost, že již před tí osadníci zde žili a biskup osadu jen rozšířil nebo právně uspořádal“.
Že on ji nezaložil, neosadil, soudím jen z toho: Biskup byl velikým Němcem, byl by dal osadě německé osadníky, nebo alespoň některé a nezachovalo se v nejstarších záznamech osadníků ani jedno jméno německé.
Myslím, že osada byla tam již hned za pohanských dob o 3 i 4 sta let dříve, a že založena byla pohanskými Slovany.
Jisto je, že na protějším kopci stála pohanská modla Radgot, od níž dostala hora jméno Radhošť. Tam kromě sochy byl ještě příbytek pro kněze pohanské. A poněvadž tam pohanští Slované z daleka putovali, byly jistě pod kopcem příbytky lidské, kde poutníci mohli přenocovati, nasytiti se, před nepohodou se ukrýti a podobně.
Byli zde snad roztroušení osadníci, snad bydleli pohromadě mezi řekou Bečvou a Hážovkou, jsou ze dvou stran chráněni před divokou zvěří.
Jména Radhošť, Kněhyně (t. j. sídlo kněžek, pohanských obřadnic, prorokyň) jsou staroslovanského původu a nebyla by se zachovala do dnešní doby, kdyby hned v dobách pohanských nebyli pod Radhoštěm osadníci slovanští.
Tvrdím, že byli zde a žili třeba roztroušeni ale samostatně a snad biskup Bruno osadu rozšířil, nebo si ji přisvojil a ustanovil jí rychtáře, purkmistra, aby obec spravoval.
Myslím, že Rožnov je stará slovanská osada vzniklá hned v dobách pohanských následkem putování našich předků z celé Moravy ke slavnostem na Radhošť.
A i kdyby již byl založen biskupem Brunem, neví se, ve kterém roce se to mohlo státi.
Buďme jisti, že Rožnov jest starší než sousední město Val. Meziříčí (připomíná se teprve 1275) a Krasno (r. 1299) a trvejme na tom.
Kdyby město chtělo někdy ke slavnosti si mne za řečníka zavolati, jsem ochoten vždy to přijmout a cítil bych se tím poctěn.“
S ohledem na události první světové války se slavnost nekonala. Zastupitelstvo města se však z popudu starosty Jindřicha Chumchala, obchodníka, rozhodlo při jednání dne 7. května 1920 knihu Čeňka Kramoliše tiskem.
Ve své knize pak Čeněk Kramoliš také uvádí: „Rožnov založen jako obec v prvé polovici 13. století asi mezi lety 1246-1267, ač jednotlivé příbytky stály zde pod poutním místem Radhoštěm dávno a dávno. Od roku 1564 jmenuje se již obec Rožnovem, r. 1411 je již městysem a r. 1557 jmenuje se v gruntovní knize městečkem.“
Hrob Čeňka Kramoliše na Valašském Slavíně v Dřevěném městečku Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
I v současné neklidné době je jistě důvod připomenout si byť ne zcela kulaté výročí 755 let od první písemné zmínky města Rožnova pod Radhoštěm, a zejména také 160 let od narození učitele a spisovatele Čeňka Kramoliše, který nosil své město Rožnov po celá čas, který mu byl na tomto světě dopřán, ve svém srdci.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka