V minulých dobách také byla bytová tíseň, jen s tím rozdílem, že byty nebyly obecními úřady obhospodařovány, zájemci o byt si tento sjednávali sami. Lidé tehdy nebyli tak nároční jako v současné době. Byly případy, že rodiče oženili syna, provdali dceru a všechny tři rodiny až do vymření bydlely v jedné nebo ve dvou jizbách, společně používali, pokud jej měli, nábytek, kuchyňské nádobí i pec na přípravu jídla.
Poněvadž členů rodiny časem přibývalo, vznikaly různé potíže, třeba že neměli kde spát. Využívali proto všech možností, které měli. Kromě jednoho, dvou lůžek, které měli v jizbě, spávali v létě na půdě a ve stodole na seně, otavě nebo slámě.
Horší to bývalo v zimě. Večer museli nanosit do jizby slámu, rozložili ji na podlahu a na ní spali, ráno ji zase vynášeli. Jiní spali na lavicích u stěn. Děti spávaly na široké peci, tam léhávali i nemocní revmatismem.
Když se obyvatelé domu nevešli na noc do jizby, spávali ve chlévě, kde byly kravičky, ovce, koza. I vepř se na zimu dával do chléva k ostatnímu dobytku, aby mu bylo teplo, v koutě se pro něho ohradilo místo, kterému se říkalo – cárek. Nad tímto cárkem se zhotovilo z desek nebo z kulatého dřeva pevné lešení, zvané poval (strop). Na poval se dala sláma nebo seno, prostřely se měchy, ovčí kožešiny a postel byla hotová. Spávaly tam 3 – 4 dospělejší děti, přikrývaly se starými kabáty a kožešinami.
Hygienické prostředí zde ovšemže nebylo, ale zato jim bylo teploučko.
I v některých chlévech bylo těsno.