Akademický sochař Antonín Chromek – 120 let od narození, autor plastiky TGM na rožnovském náměstí.
Akademický sochař Antonín Chromek, autor plastiky TGM postavené na náměstí v Rožnově pod Radhoštěm, se narodil před 120. lety dne 11. 1. 1903 v obci Těmice u Hodonína (zemřel 9. 4. 1994 Vsetín).
Pocházel z rodiny stavitele. Narodil se jako nejmladší z devíti dětí a vyrůstal ve velmi skromných poměrech. Vyučil se zedníkem, ale pracoval v reklamním oddělení firmy Baťa ve Zlíně a v roce 1937 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Po ukončení studií pracoval samostatně jako sochař.
Tematicky čerpal především z Valašska. Je autorem reliéfů Bahňák, Valašská rodina, Žně, Valašský mesiáš, Tomáš Baťa a plastik T. G. Masaryka. Sejmul posmrtnou masku Jana Palacha.
Pro Rožnov zhotovil sochu Masaryka, instalována byla na rožnovském náměstí v roce 1948.
„Následujícího roku ji shodili,“ vzpomínal ak. sochař Antonín Chromek. „Táhli ji uprostřed noci za krk až do Tesly, tam ji rozšvajcovali na kusy.“
V roce 1968 měla být Masarykova socha vrácena na původní místo.
„Protože mi zůstal sádrový model, byl Masaryk brzy hotov, i odlit, ale v roce 1968 už ho na rožnovské náměstí nepostavili,“ vzpomínal ak. sochař Antonín Chromek. „Bronzová plastika byla přemístěna do Vsetína, pak uložena v Krásně, nakonec v zámečku v Lešné u Valašského Meziříčí, zastrčena v ovocném sklípku, zaházena až po vrch cihlami. Po listopadu 1989 se v Rožnově rozhodli Masaryka znovu na náměstí postavit. Plastika byla celá černá a zelená, silně zoxidovaná, ale poškozená nebyla. Už jsem nevěřil, že ještě někdy uvidím tu krásnou ušlechtilou tvář, ale dočkal jsem se toho.“
V roce 1990 byla Masarykova socha restaurována a v Rožnově vrácena na náměstí.
Ferdiš Duša – zapomínaný umělec ze zadních hor.
Zapomínaný a jen při nějaké příležitosti znovu objevovaný umělec z hornatého kraje pod Lysou horou se narodil ve Frýdlantě nad Ostravicí 13. ledna 1888 ve znamení berana, proto se také sám někdy označoval jako „muž s beraní hlavou“.
Grafik a keramik Ferdiš Duša byl umělec ve své době světa znalý a světu známý, avšak ve své domovině, do níž byl hluboce vrostlý, zůstával opomíjený a zapomínaný.
Ferdiš Duša tvořil mistrovské dřevoryty. Zobrazoval motivy valašských Beskyd, Ostravy i Slovenska. Zabýval se také knižní ilustrací.
Jeho dřevoryty jsou vpravdě mistrovské, stejně tak jako kresba uhlem, tužková kresba nebo podmalba na sklo. Mistrovsky maloval keramiku. Také olejomalbu na plátno. Jeho pražské motivy, stejně jako slovenské, ale i motivy z Beskyd jsou výjimečné uchopením námětu, jeho určitým zjednodušením i kresebným a barevným řešením.
Přitom se tento proletářský umělec z Frýdlantu nad Ostravicí vypracoval bez cizí pomoci, bez školské průpravy jen vlastní prací na úroveň tehdejších umělců.
Ferdiš Duša byl spoluzakladatelem uměleckého sdružení Koliba ve Frenštátě pod Radhoštěm. Knižně vydal v roce 1938 studii o lidovém dřevorytu.
Ferdiš Duša zemřel 1. prosince 1958 ve Frýdlantu nad Ostravicí.
V roce 1959 byl ve Frýdlantu nad Ostravicí v umělcově rodném domku č. p. 359 na ulici Hukvaldská otevřen Památník Ferdiše Duši. V roce 2006 byl zrušen a v roce 2008 byla otevřena stálá expozice Ferdiše Duši v Kulturním domě v centru města Frýdlantu nad Ostravicí.
Bohumír Jaroněk – fenomén Valašska.
Fenomén Valašska Bohumír Jaroněk, malíř, grafik, valašský impresionista, uměleckořemeslný výtvarník a publicista se narodil 23. 4. 1866 a zemřel před 90. lety 18. 1. 1933 (vždy Zlín).
Veřejnosti je znám nejen jako výtvarník, také jako tvůrce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Vyrostl v rodině s bohatou uměleckou tradicí. Poznatky ke své tvorbě získával také cestami po Evropě i exotických zemích. Počátkem 20. století se usadil ve Valašském Meziříčí, v roce 1909 pak i se sourozenci Julií a Aloisem v Rožnově pod Radhoštěm, kde společně rozvíjeli umělecká řemesla. Právě zde poznal Bohumír Jaroněk jedinečnost lidové architektury. Jeho snaha o záchranu historických staveb v roce 1925 vyvrcholila založením Valašského muzea v přírodě.
Výtvarné dílo Bohumíra Jaroňka vypovídá o jeho lásce k Valašsku. Obdivoval dřevěný kostel v Tiché, bez povšimnutí neponechal kolorit hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice ve Valašském Meziříčí. Jeho pozornosti neunikl ani starobylý Štramberk, kam zval malíře a otevřel tak cestu výtvarnému umění do tohoto jedinečného městečka.
Jeho největší láskou zůstávalo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm – nedocenitelné dílo při záchraně lidové architektury, kterému na sklonku života věnoval všechny své síly.
Vložil sb