V pořadí už 31. svazek edice Rožnovské malé tisky byl uvedený mezi čtenáře v úterý 24. ledna 2023 v rožnovské městské knihovně, kvůli rekonstrukci původní budovy v Bezručově ulici dočasně sídlící ve Společenském domě. Autory svazku „Příběhy zahrady mrtvých“ jsou Doubravka Vejmelková a Daniel Drápala. Vyprávění je koncipováno jako nahlédnutí do historie města Rožnova a jeho obyvatel od časů, kdy místní významné rody určovaly, kudy se bude město ve své historii ubírat, ale i o samotných měšťanech, často vzájemnými sňatky spřízněných, zámožných i nemajetných lidí různých životních příběhů, na jejichž poslední stránce jsou si všichni rovni.
Nevelké dřevěné městečko Rožnov pod Radhoštěm osidlovalo až do poloviny 20. století něco přes tři tisíce obyvatel, přesto časem mělo celkem sedm hřbitovů z nichž pouze dva (původní kolem kostela a židovský) v průběhu let zanikly, kdežto malý evangelický, hřbitov na Prochodné (dnes starý), nový hřbitov na Láni (dnes nový), hřbitov v místní části města v Tylovicích a Valašský Slavín ve Valašském muzeu v přírodě se dochovaly do dnešních dnů. Exkurs do jejich historie početným posluchačům provedla autorka spisu paní Doubravka Vejmelková.
„V těchto zahradách mrtvých jsou uloženy nejen tělesné schránky mnoha generací, ale lidské osudy a příběhy s nimi spojené,“ uvádějí autoři publikace. „Hřbitov je tak pomyslnou knihou o minulosti, do níž se můžeme začíst. Mnohé je sice již dávno zapomenuto, něco se zdá být s odstupem let nejasné a rozmazané, některé příběhy se však navzdory plynoucím létům uchovaly.“
Hlavním tématem zajímavé přednášky byl hřbitov na Prochodné (dnes starý hřbitov), nejen kvůli komplikovanému zahájení pohřbívání a jeho osudu, ale především kvůli osobnostem, které tam uloženy sní svůj poslední sen.
„Mám ten hřbitov ráda,“ uvádí v závěru knížky paní Doubravka Vejmelková. „Když na jaře rozkvetou koberce sněženek a na počátku léta ozdobí opuštěné hroby pestré barvy orlíčků. Je to místo klidu uprostřed rušných sídlišť. Společně tu odpočívají chudí pasekáři, bohatí měšťané i hosté, kteří přijeli do Rožnova léčit své neduhy, osud jim ale připravil poslední cestu na věčný spánek na Prochodné. Tam čas a vrstva hlíny překrývají všechny bolesti, nešťastné lásky, spory i sociální rozdíly.“
Během jejího vyprávění, doplněného obrazovou projekcí, jako bychom se vrátili v čase a potkali rožnovského starostu a poštmistra Martina Billa, úklonou pozdravili Camila Jurajdu, obchodníka a váženého občana, pozdravili se s obchodníkem, fotografem, turistou a aktivním člověkem Osvaldem Kotoučkem, prohodili několik slov s neúnavným sokolským pracovníkem Jožou Marečkem, třeba bychom zaslechli cimbál proslulého rožnovského cimbalisty Lojska Fabiána, nebo uslyšeli rachot leteckého motoru při tragickém letu teprve dvaadvacetilého leteckého akrobata Karla Tkadlece, postáli u náhrobní desky Emanuela Vencla, který neúnavnou prací zvelebil valašské zemědělství, nebo u hrobu dcery ředitele rožnovské textilky Wilhelma Finka teprve třináctileté Käthe, která nešťastně zahynula, a přestože židovského původu byla pohřbena na rožnovském katolickém hřbitově na Prochodné. Další a další rožnovští měšťané odpovídají úklonou na pozdrav, jako bychom procházeli ulicemi kdysi dřevěného, ale v současnosti už dávno moderního městečka, které má své místo na úpatí Radhoště.
Někdejší hřbitov na Prochodné (v současnosti zvaný starý hřbitov) je výjimečný i náhrobky se starobylými železnými kříži, honosnými hroby vážených měšťanů až po současné jednoduché desky snad s příliš stručnými údaji o těch, kteří v tom místě spí svůj věčný sen.
Při četbě knížky „Příběhy zahrady mrtvých“, nebo při procházce po starém hřbitově na Prochodné, jako by se staletá historie kdysi dřevěného městečka prolínala se současností.
Text a foto © Richard Sobotka