Vzpomínáte, jak vás v útlém mládí někdo z rodiny poslal do nejbližšího magazínu pro kornout semtele? Určitě se tak stalo 1. dubna, kdy je tradičně hlášeno nestálé počasí (svátek slaví Hugo, ale nejvíce je tento klimaticky proměnlivý den známý jako apríl; náhradní termín je 30. dubna na Blahoslava; nepolepšitelní šprýmaři však aprílově žertují po celý měsíc duben), kdy je tolerováno všelijaké žertování a tropení si z někoho legrace. Jsou známy i heroické aprílové kousky, kdy rozkurážení chasnici rozebrali hospodáři před stodolou povoz a pinklik ho do šroubku sestavili na střeše stodoly.
Na apríla je dovoleno žertovat na něčí účet a tropit povedené kousky, které jindy nebývají praktikovány a ani tolerovány.
Apríl byl údajně spojen s různými žertíky a s drobnými zlomyslnostmi už v 16. století. Oblíbené byly tak zvané kachny, kdy novináři nechali vytisknout neseriózní či matoucí informaci. Uvádí se, že aprilové žertování vzniklo jako reakce na změnu ročního období, kdy posmutnělou zimu konečně nahradilo rozvernější jaro. Nejčastější obětí aprílových žertíků se stávají známí a příbuzní, třeba aby šli koupit bublinku do vodováhy, nebo že je výjimečně k mání ohýbák na cihly, zubní protéza do pilky na řezání dřeva a podobně.
Symbolem aprílu je ve Francii od roku 1466 dubnová ryba – poisson d’avril, ryba vystřižená z papíru a zavěšená na něčí záda. Právě z Francie se v šestnáctém a sedmnáctém století rozšířilo aprílování i jinam do Evropy a úspěšně zakotvilo také v zemích Koruny české.
Podnes se apríl těší oblibě.
Text a foto © Richard Sobotka