Jasno do události, co se 12. března 1924 před sto lety ve skutečnosti odehrálo v lesích mezi Zašovou a Zubřím, přinesl článek otištěný v Zuberských novinách 25. února 2024 pod titulem „Sto let od tragédie v lesích pod Ostrým“. Skutečný průběh události v archivních dokumentech vypátrala Mgr. Šárka Anlaufová, praprapraneteř Ludvíka Dořičáka.
V jednom přece byly všechny dosavadní zprávy zajedno: hajný Ludvík Dořičák byl pytláky zavražděn.
Sníh v místě hrůzného činu byl v březnu roku 1924 v lese pod Ostrým na pomezí obcí Zubří a Zašová zbarven krví. Za asistence četníků přivolaný lékař Váša zjistil na hlavě, obličeji a rukou množství ran způsobených několika ostrými a tupými předměty. Na jeho krku se pak nacházely dvě rány, z nichž jedna byla 1,5 cm dlouhá a povrchní, kdežto druhá byla 6 cm dlouhá a tak hluboká, že bylo vidět hlasivky a průdušnici, tato rána byla smrtelná.
Oba muži, osmadvacetiletý zedník Josef Frydrýšek a šestadvacetiletý tesař Alois Fabián, byli náruživými pytláky. Alois Fabián byl 18. 11. 1923 přistižen hajným Dořičákem, když dobíjel srnu, která se chytila do oka. Nepokrytě vyhrožoval hajnému Dořičákovi smrtí: „… že jednou přijde vhodná chvíle, kdy ho zbije nebo zabije.“
Oba pytláci byli obviněni z vraždy hajného Ludvíka Dořičáka, oba byli 5. 11. 1924 odsouzeni krajským soudem v Novém Jičíně k trestu smrti provazem. Po žádosti o milost jim byl trest změněn na doživotní v těžkém žaláři. Alois Fabián si odpykával trest trestnici Mírov, jeho úmrtí nelze spolehlivě určit (pamětníci uvádějí, že po skončení druhé světové války byl spolu s jinými vězni propuštěn a sloužil pak jako vrátný v zašovském JZD). Josef Frydrýšek zemřel ve věznici ve Valdicích 29. 10. 1941.
Pohřeb teprve třicetiletého hajného Dořičáka se konal v Zubří 16. 3. 1924. Zůstaly po něm tři malé děti.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka