V roce 2024 si Emanuel Vencl připomíná trojí výročí: 150 let od narození, 90 let od udělení čestného občanství města Rožnova pod Radhoštěm a 85 let od úmrtí v roce 1939.
Emanuel Vencl – zemědělský odborník, nar. 28. 4. 1874 Velký Radošín – zemřel 20. 3. 1939 v Ostravě. Roku 1897 byl ve svých 23 letech jmenován ředitelem nově zřízené Zimní hospodářské školy v Rožnově pod Radhoštěm a byl jím 38 let až do roku 1935.
Díky Emanueli Venclovi se Rožnov stal střediskem zemědělského pokroku na Valašsku a severovýchodní Moravě.
Zasloužil se o zvelebení lukařství, pastvinářství a pícninářství, ovocnářství a lesnictví. Na jeho podnět byla zřízena Zemská výzkumná stanice pícninářská, Potravinářsko-lukařská a lesní jednota a množství lidových hospodářských škol na Valašsku.
Šířil na Valašsku zemědělskou osvětu nejen mezi mladými, ale působil i na starší hospodáře.
Zasloužil se o rozvoj školství, působil při založení Valašského muzea v přírodě a byl jedním z iniciátorů příprav prvního Valašského roku. Byl dlouholetým předsedou TJ Sokol. Stal se členem, předsedou či správcem mnoha zemědělských spolků a svazů. Byl autorem bezpočtu odborných článků. Za zásluhy o rozvoj zemědělství mu Moravský zemědělský výbor udělil roku 1921 titul zemědělského rady. Město Rožnov jej za zásluhy o zvelebení města jmenovalo čestným občanem.
Byl čestným občanem většiny valašských obcí a po tři volební období poslancem zemského sněmu.
Emanuel Vencl, kterého šťastná náhoda zavála z úrodného Podřipska do hornatého Valašska, stal se fenoménem zemědělské osvěty, vzdělávání a celkového zvelebování tohoto chudého regionu. Teprve třiadvacetiletý se stal ředitelem vznikající Hospodářské školy. Ta stále existuje a do dnešních dnů vychovala tisíce zemědělských odborníků. Rozsah působnosti Emanuela Vencla podnes udivuje. Působil také jako poslanec Národního shromáždění. Ještě za jeho života mu vděční občané stavěli pomníky, řada měst a obcí ho jmenovala čestným občanem. V čase druhé světové války, a opětovně po roce 1948 byla jakákoliv zmínka o něm vymazána z paměti lidí. Až po roce 2000 je znovu připomínán a takto alespoň opožděně je mu projevena vděčnost za jeho někdejší práci.
Emanuel Vencl (úplně vpravo) a T. G. Masaryk
Po nastoupení na místo ředitele zimní hospodářské školy v Rožnově poznal Emanuel Vencl, jak velmi zanedbané je valašské zemědělství. A uvědomil si, že pokud má hospodářská škola, kde byl jmenován ředitelem, prospět místnímu zemědělství, pak nepostačí jen práce učitele ve škole, ale musí jít mezi lidi, žijící často v primitivních podmínkách a nedůvěřujících každé novotě. Musí je přemlouvat a přesvědčovat, že by mohli hospodařit jinak, než jak hospodařili jejich otcové. Jako rodák z venkovské obce uvědomělého a vzdělaného Podřipska si v učitelské brašně přinesl na chudé a hornaté Valašsko nejen lásku k venkovu, ale i vůli pro venkov pracovat.
I proto začal chodit do vesnic, přesvědčoval, dokazoval, někdy i prosil, až posléze jeho dobrá vůle prospět místnímu zemědělství začala získávat důvěru Valachů.
Nedělal žádný rozdíl mezi postem učitele a ředitele školy, mezi prostým sedlákem či malým hospodářem. Každému byl upřímným přítelem a rádcem. Ziskem, který mu přinášel radost, bylo poznání, že jeho práce má smysl.
Emanuel Vencl zaváděl všechny možné pokrokové prostředky k zvelebení hospodářství na Valašsku. Především si uvědomoval, že hlavně zvýšením vzdělání lze obyvatelstvu pomoct co nejúčinněji. To také považoval ve své práci učitele za nejzákladnější.
Během oslav 60. výročí narození Emanuela Vencla byla v areálu školy vysazena lípa zemědělské osvěty a památník Emanuela Vencla.
Pohřben byl na starém rožnovském hřbitově Na Prochodné, jeho ostatky byly pak přeneseny a uloženy na Valašském Slavíně.
Emanuel Vencl v areálu hospodářské školy.
Nesporně patří právě Emanuel Vencl k největším postavám, jaké se kdy o zvelebení Valašska zasloužily. Zakládal zemědělské školy, šířil hospodářskou osvětu, zasloužil se o zvelebení lukařství, pastvinářství a pícninářství, ovocnářství a lesnictví. Na jeho podnět byla zřízena Zemská výzkumná stanice pícninářská, Potravinářsko-lukařská a lesní jednota a množství lidových hospodářských škol. Byl čestným občanem většiny valašských obcí a po tři volební období poslancem. Byl také vlastencem a zpráva o okupaci vlasti německými vojsky byla příčinou jeho předčasné smrti.
Přece nezůstal Emanuel Vencl zapomenut. Už v nových společenských poměrech mu byla 26. 4. 2002 na budově Střední zemědělské školy odhalena pamětní deska.
A 28. 9. 2007 byly jeho ostatky pietně uloženy na Valašský Slavín mezi osobnosti, které se nejvíce zasloužily o Valašsko.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka