Jaroněk Bohumír – malíř a grafik, zakladatel českého barevného dřevorytu. 23. 4. 1866 Zlín – 18. 1. 1933 Zlín.
Vyučil se řezbářem. Po absolvování Státní odborné školy na zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí působil jako modelér a kompozitér majolikové výroby v Kopřivnici a sedm let v Budapešti u dvorního fotografa – tam byl spoluzakladatelem České besedy. Cestoval po Egyptě, Palestině, Sýrii, Malé Asii, Turecku, Řecku, Itálii, Francii, Holandsku a Německu. Od roku 1900 žil ve Valašském Meziříčí a od roku 1909 v Rožnově, kde spolu s bratrem Aloisem založil umělecké dílny a stal se vůdčí osobností Muzejního spolku a založil Valašské muzeum v přírodě, kde je pohřben na Valašském Slavíně.
Urna s jeho popelem a urny s popelem jeho sourozenců byly dlouhá léta uloženy v Jaroňkově galerii, odkud vzešel malovaný rožnovský porcelán.
Spisovatel Oldřich Šuleř: Paměť domova.
Třebaže byl Bohumír Jaroněk jeden z nejlepších žáků na řezbářském oddělení a dostal podle slov pana ředitele vysvědčení, „jaké ještě žádný žák nedostal“, doporučení k získání stipendia na vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu mu uděleno nebylo, prý pro nedostatek talentu. Pravý důvod ovšem byl jiný: neměl německou národnost.
Bez stipendia se ovšem Bohumír Jaroněk na malířská studia nedostal, na to doma peníze nebyly. Našel zaměstnání v Kopřivnici v keramickém závodě Ignáce Šustaly, ale dlouho tam nepobyl a vydal se do světa.
A tak se posléze vrátil do Valašského Meziříčí, kde s bratrem Aloisem založil keramickou dílnu (kterou později přenesli do Rožnova).
V Rožnově Bohumír dozrál, začal se zajímat o kulturní poměry na Valašsku. Zajímalo ho sběratelství lidových textilií, výšivek a jiných památek lidové kultury, především však snil o „sběratelství chalup“.
Roku 1925, u příležitosti prvního Valašského roku, bylo Valašské muzeum v přírodě skutečně otevřeno, třebaže jeho exponáty byly ještě nepočetné; na velkolepé slavnosti manifestovalo na třicet tisíc účastníků svůj příklon k lidovým tradicím.
Vybudováním skanzenu a Valašským rokem se sen sourozenců Jaroňkových naplnil.
„Nechceme budovati mrtvé skladiště budov a předmětů, chceme budovati pomocí praktického národopisu živé muzeum, v němž zděděné tradice valašské minulosti a svéráz plemene a bydliště lidu jsou udržovány při životě výkony práce, zvyky, tanci zpěvy a obřadnostmi lidu.“
Tak roku 1925 vzniklo Valašské muzeum v přírodě a v roce 2025 si připomene 100 let své existence. Za tu dobu se Valašské muzeum rozkošatělo a rozkvetlo,. Dřevěné městečko, Valašská dědina, Mlýnská dolina, Valašský Slavín a nejnověji Košařiska, v každém z nich je radost pobýt.
K stému výročí Valašského muzea v přírodě je připravována také emise poštovních známek. Jejich křest proběhne v únoru 2025 v areálu Dřevěného městečka Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde budou v prodeji (také na poště).
Předseda Klubu filatelistů v Rožnově pod Radhoštěm Vladimír Vystavěl.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka