V srpnu roku 1872 v úterý dne 6. srpna napsal Emil Littera upamatovani svého pobytu v Rožnově.
„Zdejší obyčeje a slavnosti jsou k tomu způsobny na cizince dobročiny dojem konati. Zvlášť k zmíněni krásna slavnosť svatojanská, kdy tichý nočni mrak se rozprostira na umlklych výšinách. Tu slyš! Údolím se rozliha hřmotný číry vybuch a najednou šlahne blesk skrz tmu. Světloleskle puntiky se kejklovně ukazuji brzi na tom brzi na onom kopci začatečně po jednom, až mnoho tysic se jich naskytne. Zda se že pozemni duchové divoky tanec provadi, ohnivi draci a salamandrove syčí uhanějic lesi, na blízku a daleku. Všude šlahaji plameny žhouci jazyky své k tmavé obloze. Při pohodlném počasí a jemné povětrnosti panuje čili život na Radhošťi.“
Rožnovský rodák Čeněk Kramoliš zanechal roku 1907 svůj pohled na Beskydy.„Krásný a velkolepý pohled na pásma horská, údolí, ráztoky, osady a po kopcích roztroušené lidské příbytky viděti z každého většího vrchu. Největší rozhled je za jasného dne z Radhoště (1129 m n. m.) odkudž viděti na severu Pruské Slezsko, na východ hory až k Jablunkovu, na jih Rožnov a Bílé Karpaty, na západ Valaš. Meziříčí a končiny až k Přerovu a Olomouci.“
Město Rožnov pod Radhoštěm pak popsal slovy: „Rožnov byl založen v polovici XIII. století (mezi lety 1246 – 1267) biskupem olomouckým Brunem. Na jižní straně Rožnova zdvihá se homolovitý kopec nad řekou Bečvou, jenž se hned zakladateli Rožnova, biskupu Brunovi líbil, poněvadž na něm mohl stát dobrý a pro bezpečnost okolí nutný hrad. Roku 1310 hrad tam již stál a slul Rožnov neb hrad nad Rožnovem (mimo jiných názvů byl ustálený nakonec název Hradisko). Hrad byl pro zjednání pokoje a bezpečnosti v okolí roku 1539 z větší části rozbořen. Město Rožnov má podobu rozkročeného bezrukého člověka, jehož hlavou jsou domky u pivovaru v Dolní ulici, hruď příbytky u kostela, břicho náměstí a nohy ulice Horní dnes Bayerova) a Frenštátská (dnes Palackého).
Rovné, krásné náměstí s parkem a hudebním pavilonem ozdobené. Kolem něho stojí v rovných řadách pěkné nové domy.“
Rožnov pod Radhoštěm má s ohledem na turistiku neobyčejně příznivou polohu. Obklopený věncem menších kopců a další řadou hor velikánů, řečených „Rožnovská koruna“, se lze z města vydat kterýmkoliv směrem některým z mnoha značených turistických chodníků a jiným značeným chodníkem se opět do Rožnova vrátit.
V roce 1932 při příležitosti Krajinské výstavy Valašska vydal Klub čs. turistů průvodce po Rožnovsku. Kromě procházky po zajímavostech samotného města to byly také vycházky po okolí Rožnova na Hradisko, do blízkých obcí Tylovic, Hážovic, Vigantic a Hutiska, jižně do Valašské Bystřice a východně na všechny tři Bečvy Dolní, Prostřední a Horní. Západně pak do Zubří a Vidče. Všude lze nalézt místní zajímavosti a potěšit se jimi.
Pro zdatnější turisty jsou pak popsány obtížnější výlety. Po červeně značeném turistickém chodníku na Černou horu a na Radhošť, po zelené značce přes Putyrky na Velký Javorník. Pak také výlety na Kyvňačky, Kotlovou a Benešky a odtud po modré značce až do Nového Hrozenkova. Červená značka turistu spolehlivě zavede na Cáb a do Vsetína, modrá značka pak na údolní přehradu na Bystřičce. Do diáře by si neměl turista zapomenout poznamenat výlet po modré značce do Hutiska a pak na Soláň.
Oproti dopravním možnostem z počátku 20. století lze v současnosti ke snazšímu dosažení turistického cíle i k návratu použít autobusové spojení.
Beskydy jsou turisticky neobyčejně zajímavé a jejich půvab lze naplno vychutnat teprve když vkročíme do jejich údolí a vystoupáme na hřebeny hor.
Text a foto © Richard Sobotka