U krejčího na Dolní Bečvě se lidé scházeli se zakázkami, ale také jen tak posedět a poklábosit. Pěkná dřevěná chalupa, určitě 200 roků stará, dodnes stojí, ale mají ji koupenou lufťáci.
O lanovce z Dolní Bečvy na Radhošť se vyprávělo odnepaměti. Také už se tam natáhla elektrika. Dolní stanice měla být v Březinovém, tam měl stát hotel. Ale nikdy ke stavbě lanovky nedošlo. Naposledy, že půjde z Pastvin uprostřed dědiny po hřebeni, pak dlouhým lanem překlene celé údolí Rozpitého až na Radhošť.
Na Beskydě (Velká Polana) mělo stát rekreační středisko. V minulosti se tam pásly stovky oveček. Kousek níž byla u cesty na Radhošť bačova koliba, bača prodával turistům brynzu. Ovečky pohnojily trávu a lidé z chalup ve stráni ji tam pak chodili séct a sušit, aby měli pro dobytek. Trávu usíkali a sušili také na loukách až za Radhoštěm, kde byla u rozcestí turistických cest další koliba. Jezdili pro ni s povozem taženým koněm přes Černou horu a Radhošť a potom zase zpátky k chalupám na úbočí svahu pod chatou Mír.
Na bačování měli hřeben Radhoště propachtovaný dva bratři Blinkové. Černou horu a Velkou Polanu až po Radhošť Jan Blinka – od Radhoště po Pustevny Ruda Blinka. Každý pásl na 300 oveček.
Jednomu bačovi říkali Rotšild, tolik prý měl peněz. Na trávě pro krávy mu nezáleželo, ovce mu vydělaly dost. Ale chodil do nízké hospody k Paulusovi, byl tam i sál, konaly se tam svatby, tam prohrál v kartách všecky peníze, kolibu a také chalupu. Jeho sestra měla našetřené peníze, dala mu je na splacení dluhu. Peníze vzal a prohrál je v kartách. Ten její, když se dozvěděl, že mu půjčila peníze, a jak to dopadlo, už držel v ruce sekeru a její hlavu na špalku, že ji odetne. Ale soused ji na poslední chvíli zachránil, když křikl přes plot: „A kdo ti bude vařit?“
Dole v dědině postavili hotel. Chlapi, jak už neměli peníze na pijatyku, prodali celé horní patro Ostravákům za tři litry slivovice.
U dědy Karla se scházeli myslivci. Když došlo pivo, musela babka Fanka popadnout tašky, prázdné flaše vrátit, přivléct z hospody Na Putyce plné tašky dalšího piva.
Nachmelení myslivci někdy zůstali spát na předhůří. V noci jeden spadl až dolů na podlahu, ale že andělíčci strážníčci drží nad opilci ochrannou ruku, jak upadl, dál ležel a spal dole na podlaze, nic se mu nestalo.
Děda Karel se dobře naladěný jednou vracel v noci po jednoduché lávce přes potok, zatočilo s ním, spadl, potloukl se o kamení. Druhý den, když vystřízlivěl, vzal sekeru, hned šel dělat u lávky zábradlí.
Chlapi pořád pili a také kouřili. Jeden měl fajfku s troubelí až na podlahu. Na zapálení tabáku bral dlouhou třísku rovnou od kamen. Smradu v dřevěné chalupě bylo pokaždé hrozného. Přece se dožívali přes osmdesát let. Vždycky to pití a kouření vychodili na čerstvém povětří v lese a v horách. Když jeden už jen pil, kouřil a vysedával v hospodě od rána do večera a od večera zase až do rána, do dvou roků byl pod drnem.
Tož tak bývalo se starými zlatými časy pod Radhoštěm…
Text a foto © Richard Sobotka