Povídání s Marií Pyrchalovou o zuberské výšivce

Ve vzdělávacím centru Jana Koláčka v Zubří se 27. září 2017 uskutečnila další přednáška z cyklu naučných pořadů „Chodníčky k minulosti“. Tentokrát pod názvem „Kouzlení s bílou nitkou“. Pořadem návštěvníky zasvěceně provázela zuberská vyšívačka Marie Pyrchalová, Nositelka tradic lidových řemesel. Účastníkům besedy slovem i videoprojekcí přiblížila historii i současnost zuberské výšivky a také zuberské vyšívačky.

Pořad navázal na probíhající výstavu „Kouzlení bílou nití“, která je přístupná ve výstavní galerii Petrohrad od 1. září až do 5. listopadu 2017.

„Je velmi obtížné určit místo a počátek vyšívání,“ uvedla Marie Pyrchalová. „V naší oblasti je z krásenského kostela pokrývka s datem 1645. Nejstarším svědectvím o vyšívání na Valašsku jsou v muzejních sbírkách dochované pohřební plachetky ze 17. století. Ve sbírkách Valašského muzea jsou úvodnice z roku 1771 a další textilní sbírkové předměty.“

Nejstarší zuberské vyšívačky uváděly, že se na Valašsku vyšívalo odnepaměti. Vyšívaly se součásti kroje, vyšívaly se kapesníčky, dečky, ubrousky i prádlo. Vyšívalo se na batistu a na tylu.

Nejvíce se o vyšívání zasloužila Marie Schoberová – Maryčka z Petrohradu. Roku 1920 založila v Zubří Na Petrhradě (dnes Muzeum Zubří) školu valašské výšivky, propagovala bílou zuberskou výšivku doma i v zahraničí. V její práci pokračovala Hermína Strohschneiderová – Mikundová, která založila školu vyšívání v Rožnově. V Zubří se vyšíváním zabývala celá řada žen, pro které bylo vyšívání příležitostí k výdělku. Vyšívali i někteří muži.

Na počátku 20. století už bylo vyšívání na vyspělé úrovni, ale vždy to byla práce náročná na čas, trpělivost, přesnost a vytrvalost. Také na zrak.

S obdivem i pokorou si prohlížejí návštěvníci zuberskou výšivku. A s pokorou k této práci přistupovaly i vyšívačky. Návrhy pro výšivku si často kreslily samy, motivy hledaly v přírodě.

Marie Pyrchalová vyškolila na dvě sta vyšívaček a vyučovala i mimo Českou republiku.

Mezi učenlivé žáky zuberské výšivky Marie Pyrchalové patřil také Japonec, klavírní virtóz Hidehito Takeuchi. Během studia hudby v České republice obdivoval zdejší folklor a zuberská výšivka se mu natolik zalíbila, že se ji u paní Marie Pyrchalové naučil. Výstavu vlastních výšivek obvykle pořádá během svého koncertu a propaguje tak zdejší lidovou tvorbu až ve vzdáleném Tokiu.

„Zajímala se o zuberskou výšivku pětašedesátiletá paní Takako Yamamiya tak silně, že jsem jí musel vyšívání ukázat a vyprávět o paní Pyrchalové,“ napsal své učitelce vyšívání. „Paní Takako Yamamiya, která má šicí práci jako koníček, také zkusila vyšívat. Poslouchali jsme při tom písničky od Polajky a tak nám pět hodin rychle uteklo. Mějte se moc hezky! Váš Hito.“
Za tuto činnost obdržel Hidehito Takeuchi v Japonsku vyznamenání.

„S japonským klavírním virtuózem panem Hito si občas dopisujeme,“ uvedla Marie Pyrchalová, a dodala. „Jeden čas navštěvovaly můj kurz i dvě Afričanky, které zuberská výšivka zaujala. Po absolvování kurzu se vrátily do Afriky a bohužel už se neozvaly.“

Během přednášky o historii valašského vyšívání přednesla Marie Pyrchalová básničku zuberského patriota Jana Koláčka Od tisu: Co je vyšívání.

Závěrem se všichni přítomní shodli, že nelze dopustit, aby zuberská výšivka zanikla.

Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *