Roku 1624 zuřil v Rožnově mor, vysoce nakažlivé infekční onemocnění přenášené blechami z hlodavců.
Vrchnost zřídila v městě špitál pro staré a nemocné. O špitálníky se staral „otec nemocných“ (Krankervater). Špitál v Rožnově byl vydržovaný z rozpočtu města. Špitál farní byl vydržován z „ofěr“ – darů pro chudé.
Městský špitál byla dost mizerná chalupa v kteréžto 6 bídných žebráků kvartýr mělo. Lidé nemocní se do tej chalupy uložili a tam zůstávající žebráci je opatrují. Z tej příčiny chalupa ta špitál se jmenuje. Poněvadž špitál od prvopočátku žádný kapitál neměl, zůstávali žebráci z pouhé žebroty živi.
V letech 1812 a 1866 potrápilo Rožnovany akutní střevní onemocnění, provázené bolestmi břicha, vodnatými průjmy a zvracením, zvané cholera, která se šíří nejčastěji pitím kontaminované vody. Epidemie cholery se v Rožnově vyskytla také roku 1817.
Roku 1831 z důvodu omezení šíření cholery obsadilo vojsko polskou, slezskou a uherskou hranici, aby se zamezil přechod nakaženým lidem. Každých 300 kroků byla stráž. Obce byly povinny každý den donášet a dovážet vojsku potraviny a potřeby. Z Rožnova a okolí chodili k obsluze vojska až do Karlovic, které tehdy spadaly pod soudní okres Rožnov. Hranice byly hlídány po 3 měsíce.
Roku 1836 od září do konce listopadu byla v Rožnově cholera.
Cholerový kříž v Zašové z roku 1857 se dochoval až do dnešních dnů.
Cholera se v Rožnově znovu vyskytla roku 1866. Toho roku byla válka s Pruskem a dne 13. května přitáhlo do Rožnova císařské vojsko v počtu 1200 mužů. Vojsko generála Klapky zůstalo v Rožnově po tři dny.
Hned pak se objevila cholera. V Tylovicích trvala od 6. do 10. září. Toho dne přišla do Rožnova a rychle se šířila. Denně bylo 15 až 19 pohřbů. Nemoc zhoubně řádila až do 26. září, pak se zmírnila.
Kronikář Tkadlec o tom zaznamenal: „Každý byl připravený loučiti se s tímto světem. Hrůzu není možno perem popsat. Večer 18. září přišel déšť s velkým blýskáním a hřměním, že citlivý člověk strachem se chvěl. Lidé byli jako u vytržení a křižovali se. Vyděšení pak umírali ještě více. Jedni chodili pro kněze, druzí pro lékaře a jiní vynášeli mrtvoly na hřbitov. Lékaři dr. Polanský a dr. Modrý, kteří přes léto léčili hosty, zůstali v Rožnově, poněvadž místní lékař J. Štefan na jaře zemřel a jiného lékaře nebylo.“
Dne 20. a 23. září byla sloužena mše za ochranu rožnovské obce. Od 26. září se nemoc zmírnila a ustoupila do Zubří. „Na sv. Havla byl den radostný, protože nebylo pohřbů. Poslední pohřeb mrtvého, jenž zemřel na choleru, byl 14. října. Zemřel Josef Navrátil, kostelník.“
Text a foto © Richard Sobotka