Kulturní a společenský život v Rožnově od roku 1909 významně ovlivňovali sourozenci Jaroňkovi. Nejstarší Julie (1864–1945) a bratři Bohumír (1866–1933) a Alois (1870–1944) se společně podíleli na založení prvního muzea v přírodě ve střední Evropě a sídla uměleckých dílen, nabízejících zejména dřevoryty, malovaný porcelán, gobelíny a další artefakty.
Byla to právě Julie, která po návratu bratří z několikaletého pobytu v zahraničí rozhodla o usídlení do tehdy známého a vyhledávaného lázeňského města Rožnova pod Radhoštěm.
Rožnov té doby byl městečkem „na půli cesty“ – vedle nových zděných domů dožívaly na náměstí památky roubené architektury, které budily u bratrů Bohumíra a Aloise Jaroňkových, majících velkou úctu k tradici a lidové kultuře, náležitou pozornost.
K naplnění myšlenky zachování roubených staveb z rožnovského náměstí iniciovali v roce 1911 sourozenci Jaroňkovi vznik Muzejního spolku, jehož posláním byla záchrana památek lidové kultury ve všech projevech.
Do roku 1925 byly přeneseny první stavby z rožnovského náměstí do prostoru tehdejšího městského parku Hájnice. Už v této době nesla expozice název Valašské muzeum v přírodě a jeho existence byla právě toho roku zahájena velkou národopisnou slavností.
Vůdčí osobností sourozenecké trojice byl Bohumír Jaroněk. Prozíravostí a nezdolnou snahou zachránit co nejvíce z pokladnice lidové kultury Valašska dali sourozenci Jaroňkovi městu do vínku ojedinělou památku, která byla základem dalších, do dnešních dnů trvajících snah o uchování toho, co lidová tradice může poskytnout a dává národní kultuře.
Významným počinem pokračovatelů myšlenky sourozenců Jaroňkových bylo založení Valašského Slavína. Původní hřbitov kolem dřevěného kostela sv. Anny ve Valašském muzeu v přírodě nikdy skutečným hřbitovem nebyl. V roce 1968 přišel tehdejší ředitel Valašského muzea J. R. Bečák s myšlenkou založit u kostela v areálu Dřevěného městečka Valašský Slavín, zkombinovat sbírku starých křížů a kamenných náhrobků se skutečnými hroby s ostatky významných osobností kulturního života Valašska. Prvním pietním aktem bylo přenesení ostatků valašského muzikanta Janka Pelára z Pržna a jejich uložení 5. 10. 1969 na Valašském Slavíně.
Čestné pohřebiště osobností, které se významně zasloužily o Valašsko, se dochovalo až do současnosti a jeho význam neobyčejně vzrostl. V průběhu let se Valašské muzeum rozrostlo o další areály Mlýnskou dolinu a Valašskou dědinu. Budova Sušáku poskytuje prostor pro pořádání konferencí a výstav.
Valašské muzeum založili sourozenci Jaroňkovi roku 1925.
Text a foto © Richard Sobotka