Ulice Zemědělská.
Ulice připomíná na původní zaměření obyvatel města Rožnova na zemědělskou obživu z časů, kdy průmysl byl málo rozvinutý nebo žádný. Také měšťané na rožnovském rynku se starali především o hospodářství, majitelé domů si navíc zřizovali obchody se spotřebním zbožím, byly to také hostince.
Rozvoji zemědělství na Valašsku napomáhal zemědělský odborník a první ředitel hospodářské školy v Rožnově Emanuel Vencl (1871-1939). Šířil zemědělskou osvětu na Valašsku a zasloužil se o zvelebení lukařství, pastvinářství a pícninářství, ovocnářství a lesnictví. Na jeho podnět byla zřízena Zemská výzkumná stanice pícninářská; také řada škol se zemědělským zaměřením na Valašsku. Byl čestným občanem většiny valašských obcí a po tři volební období poslancem.
Dnešní Zemědělská ulice se původně jmenovala Venclova třída. Ale čas a nepřízeň minulé společenské doby vyvanula název ulice. Byl také odstraněn Venclův pomník, který byl pod doposud zachovalou lípou nedaleko školních objektů zakladateli a řediteli zemědělské školy a významnému šiřiteli vzdělanosti a osvěty na Valašsku postaven k jeho 60. narozeninám.
V současnosti Emanuela Vencla připomíná pamětní deska u vstupu do Zemědělské školy.
Ulici po jedné straně lemují vily se zahradami, Domov mládeže při SZŠ, Penzion Travinář, který v současnosti z větší části slouží komerčním účelům, rozměrná budova Rožnovská travní semena s. r. o. Ulice dále pokračuje kolem rodinných domků, Domova mládeže a T – klubu. Z protější strany se nachází železniční nádraží pro osobní a nákladní dopravu.
Ulice Travinářská.
Ulice tvoří jednu z příčných spojek mezi ulicí 1. máje – vstup lemuje zděná Trafika a panelové domy, ulice dál pokračuje rodinnými vilkami a zahradami a po cca 200 m se napojuje na ulicí Pod Hrází.
Její název připomíná slavnou éru rožnovského travičkářství. S ním jsou spojena jména významných zemědělských odborníků. Josef Demela (1897-1996), pracovník Výzkumné stanice travinářské v Rožnově měl rozhodující podíl na vyšlechtění prvních československých odrůd trav, je také autorem a spoluautorem několika stovek odborných příspěvků. Brada Ladislav (1896-1990), od r. 1920 první vedoucí Výzkumné stanice travinářské v Rožnově. Pod jeho vedením se Výzkumná stanice stala zásobárnou kvalitních travních semen pro celou Evropu. V oblasti zemědělské problematiky byl L. Brada ještě ve svých devadesáti letech činný nejen na Valašsku, ale po celé republice. Rožnovské travní semeno mělo ve své době celosvětový ohlas.
Pletařská ulice.
Tvoří ji asi 200 m dlouhá spojka mezi Nábřežím Dukelských hrdinů a ulicí Mario Kotrby, ta lemuje někdejší textilní továrnu Loana. Po levé straně ulice se nachází Střední zemědělská škola a parčík s obytným blokem, po pravé straně vila se zahradou. Je to parková ulice plná zeleně.
Ulice připomíná pletařský průmysl, který má v Rožnově hlubokou tradici. Už počátkem 19. stol. si všichni měšťané hleděli vedle polního hospodářství také tkaní plátna. „V Rožnově nebylo ani 10 domů, v nichž by nebylo stavu tkalcovského; v mnohém stály 2 i 3 stavy,“ uvádí ve své knize „Kronika města Rožnova“ spisovatel Čeněk Kramoliš (1862-1949).
V obci Tylovice (dnes součást Rožnova) byla v r. 1894 postavena továrna na pletení punčoch (dnes je v ní mateřská školka), pracovalo v ní na 50 dělnic, ale po chalupách na ručních strojích pletlo pro továrnu 350 dělnic.
Na rozšíření pletařské výroby v Rožnově se r. 1889 podílely firma Albert Reiser z Klokočova u Příbora a firma Brill, Schreiber a spol. z Vídně. V r. 1900 postavil rakouský podnikatel Leo Brill se svým společníkem v Rožnově tovární budovy, které ještě na počátku 21. století sloužily pletařskému průmyslu (dříve MOP, dnes Loana).
Tkalcovská ulice.
Ulice připomíná počátky textilního průmyslu v Rožnově. Tkalcům se také říkalo pláteníci. Plátenictví se začalo rozmáhat počátkem 19. století, kdy si měšťané hleděli vedle polního hospodářství také tkaní plátna. Jezdívali pro hotovou přízi na Hanou, kde rostl pěknější len než v okolí Rožnova, a doma z něho tkali na prodej a na zakázku plátno. Po roce 1840 začali tkát z bavlny mušelín, byl úhlednější a levnější, proto byl na něj větší odbyt, z toho důvodu zanechali plátenictví a tkali jen bavlněné zboží.
V Rožnově téměř v každém době byl tkalcovský stav, v některém i dva nebo tři. Obchodníci s mušelínem mívali doma i po venkově 200 až 400 dělníků, kteří jim utkané plátno odváděli. Obchodníci je bílili, upravovali a pak vozili na prodej do Kroměříže, Přerova, Hradiště, Brna, Vídně a také do Pešti.
V největším rozkvětu bylo tkalcovství v letech 1850-70; v té době bylo v Rožnově 15 obchodníků s plátnem, ale o třicet let později už jen pět. Po zavedení průmyslového tkaní přišli domácí tkalci o práci i o výdělek, někteří ze zoufalství tkalcovské stavy rozbíjeli, takže se jich dochovalo velmi málo.
Tuto přes sto let starou historii rožnovského tkalcovství připomíná právě Tkalcovská ulice.
Televizní ulice.
Ulice v areálu někdejšího národního podniku Tesla Rožnov upomíná na proměnu doby v novodobé historii města. Ještě v prvé polovině 20. století se průmysl ve městě orientoval převážně na textilní výrobu. V období po druhé světové válce byla poblíž železniční trati, tehdy už poměrně daleko za městem, postavena tovární budova pro místní textilní továrnu. V roce 1949 však byla koncepce průmyslového rozvoje města pozměněna, tak namísto pletárenského závodu byl do budovy umístěn nově vznikající národní podnik Tesla, zaměřený na elektrovakuovou techniku. Od původní výroby elektronek přešel podnik na výrobu tranzistorů, televizních obrazovek (od roku 1984 barevných) a následně integrovaných obvodů.
S rozvojem průmyslu došlo v Rožnově pod Radhoštěm k nárůstu obyvatel z původních cca 3 000 na současných více jak 18 000, také k rozšíření bytové výstavby a vzniku sídlišť Záhumení, Písečná, Koryčanské Paseky, Jižní Město a další.
Na severní stěně administrativní budovy někdejší továrny Tesla Rožnov bylo v roce 1957 zhotoveno podnes existující rozměrné sgrafito od ak. mal. Františka Podešvy (1893-1979). Znázorňuje ruského fyzika a elektrotechnika Alexandra Stěpanoviče Popova (1859-1906), vynálezce v oblasti telegrafie Jozefa Murgaše (1864-1929), amerického technika Nikolu Teslu (1856-1943) a českého přírodovědce Prokopa Diviše (1696-1765), který se zabýval pokusy s atmosférickou elektřinou a postavil bleskosvod.
Sgrafito se stalo symbolem továrny, která v Rožnově působila od r. 1949. Tesla Administrativní budova Tesly Rožnov sloužila jako sídlo generálního ředitelství VHJ Tesla, která v době největšího rozmachu zaměstnávala na 10 000 lidí.
Po roce 1990 však došlo k propadu výroby a zániku Tesly, podnik se rozdělil na více menších subjektů. Rozvoj průmyslové výroby zásadním způsobem ovlivnil a změnil město Rožnov pod Radhoštěm.
Plynárenská ulice.
Plynárenská ulice se napojuje na ulici 1. máje. Plynárenské průmyslové odvětví je symbolem ryze moderní doby. Zabývá se výrobou, rozvodem a využitím svítiplynu, také těžbou, úpravou, skladováním, transportem a využitím zemního plynu. Zatím co ještě počátkem druhé poloviny 20. století vytápěli lidé svá obydlí převážně tuhými palivy, a svítiplyn se používal na vaření, v závěru 20. století už převážná většina bytů, zejména ve městech, je vytápěna buď lokálními, nebo velkými společnými kotelnami také pomocí plynu. Důsledkem je menší zamoření ovzduší exhaláty a kouřovými zplodinami a celkově čistší ovzduší. Má to však i svou stinnou stránku, v případě kolize dochází ke kolapsu průmyslu i domácností. I to je současná doba. A připomíná ji právě tato ulice.
Text a foto © Richard Sobotka