Město jimi dává najevo svůj vztah ke svým okolním sousedům. Některé názvy mají i praktický význam, protože dané ulice napovídají, jaká osada se jejich směrem nachází.
Videčská ulice. Navazuje na Nádražní ulici a svou rozsáhlostí patří k nejdelším rožnovským ulicím. Spolu s Pivovarskou patří k nejstarším rožnovským ulicím. Původně vůbec nebyla tak přímočará, dá-li se to o ní vůbec říct, zatáčkami a strmým stoupáním do vrchu Láň, pak úbočím Hradiska nadělala v minulosti formanům mnohem víc starosti (cesta byla úzká, velmi strmá a vedla poblíž kamenného kříže na Láni), než dnes motoristům po pěkném asfaltu.
Ulice vede kolem základní školy Videčská. Za časů klimatických lázní to bylo místo spíš bažinaté a nebylo tedy divu, že tam existovalo jezírko, na kterém – podle dobových pohlednic – mohli lázeňští hosté jezdit na člunech. V současnosti jsou v blízkosti školní budovy tenisové kurty. Videčská ulice, jen co se protáhne kolem budovy pivovaru, už strmě stoupá nedaleko kamenného kříže, usazeného vlevo ve svahu, pak kolem nového hřbitova až k viaduktu na vrcholu stoupání, kde vstupuje na katastrální území obce Vidče.
Vidče patří k nejstarším valašským obcím, je připomínáno za majitele panství Bohuslava z Krásna již roku 1310. Četné pasekářské usedlostí jsou rozesety po úbočích a kopcích. Obyvatelé se převážně živili polním hospodářstvím, ale byl zde také mlýn. Na trati „Vápenky“ se lámal vápenec a pálilo se z něho vápno. V minulosti zde byli četní tkalci, děvčata tkala doma punčochy na strojích. Kromě obchodu se dřevem si mnoho rodin vypomáhalo pašováním tabáku z Uher.
Zuberská ulice. Pamětníci si dosud živě připomínají, že ještě v polovině minulého století byla dnešní Zuberská ulice jedinou cestou, klikatě spojující město Rožnov p. R. s jednotlivými obcemi a městem Valašským Meziříčím. Po ní se v závěrečných dnech 2. světové války valila ustupující německá armáda, o několik hodin později pak právě tudy postupovala vojska Rudé armády. V současnosti tato jedna z nejdelších ulic navazuje u Starozuberského potoka na ulici Rožnovskou, která už patří Zubří (od r. 2002 má Zubří statut města). Zuberská ulice kopíruje v západní části města průmyslový areál, vyrůstají zde další průmyslové podniky. Pěkný smíšený les, který obě obce kdysi odděloval, je dávnou minulostí. Podnes zde zůstala zahrádkářská kolonie, které se od samého vzniku říkalo „zuberské zahrádky“.
Historie Zubří sahá až do roku 1310. Podle gruntovních knih z roku 1586 bylo Zubří stejně velké, jako městečko Rožnov.
Vlastní historii, ovšem mnohem starší, má sousední osada Staré Zubří (součást města Zubří), jehož historie sahá do 12. nebo počátku 13. století. Osada kolem roku 1532 zanikla, ale později byla znovu osazena a v současnosti patří s pěknými moderními vilkami a nově vybudovanou pěknou kaplí Svatého Ducha k poklidným zákoutím uprostřed zelené přírody a hor.
Současnost města Zubří se odvíjí ve znamení zuberské výšivky, gumárenského průmyslu a házené.
Meziříčská ulice. Tvoří ji výpadovka v západní části města ve směru na 14 km vzdálené někdejší okresní město Valašské Meziříčí. Dlouhá a rovná ulice míjí pěknou vozovkou železniční a autobusové nádraží, supermarkety, někdejší národní podnik Tesla a benzínovou pumpu, propojuje město Zubří, a obce Zašovou, Hrachovec a Krhovou s Valašským Meziříčím.
Nejstarší písemná zmínka o Valašském Meziříčí pochází z roku 1297. Město samotné má své místo mezi řekami Rožnovskou (Horní) a Vsetínskou (Dolní) Bečvou, obě se na západním okraji města slévají a za soutokem pokračují již jako řeka Bečva. Valašské Meziříčí má hlubokou kulturní a vzdělávací tradici, proto bylo po právu nazýváno Valašskými Athénami. Byl zde bohatý kulturní, spolkový a politický život, školství zde sahá až do roku 1541. Je zde průmysl sklářský a keramický, dřevařský a papírenský, textilní, pletařský a kloboučnický, chemický, elektrotechnický, potravinářský.
Město Valašské Meziříčí, podobně jako Rožnov pod Radhoštěm, jsou vstupní branou Beskyd a malebného Valašska.
Ostravská ulice. Tvoří v severní části města výpadovku ve směru na Ostravu. Začíná na křižovatce Eroplán a pokračuje přes Horní Paseky k sedlu Pindula, které tvoří rozhraní mezi současnými kraji Zlínským a Severomoravským.
Horní Paseky, položené kolem silnice do Frenštátu, vždy patřily k Rožnovu, ale od prvopočátku poměrně vzdálené od města si zvláště v minulosti uchovaly vlastní identitu. Rožnované zde vytvářeli roztroušené pasekářské usedlosti; roku 1890 je zde uváděno 135 čísel popisných se 756 obyvateli. Byla zde rovněž škola, také evangelický hřbitov z roku 1858 a židovský hřbitov z roku 1897. V Horních Pasekách byly v minulosti 3 hostince, 1 nálevna, 2 obchody, kovárna a koželužství, chvalně známé až v Uhrách a Vídni. Od roku 1897 tu byla také filiálka rašplovny z Drnholce. Památnou osobou je spisovatel Josef Braun, který na Horních Pasekách nedlouho před svou smrtí bydlel v čísle popisném 379 na letním bytě.
Frenštátská ulice. Nachází se v severovýchodní části města a v současnosti tvoří paralelní spojku s ulicí Ostravskou od křižovatky Eroplán do sedla Pindula. V minulosti to byla původní cesta přes sedlo Pindula do Frenštátu, dnes vede mezi rodinnými domky a vilami místní části Horní Paseky.
Město Frenštát pod Radhoštěm z druhé strany Radhoště se nachází nejblíže městu Rožnovu. Obě města mají podobnou historii. Písemné zprávy o Frenštátu jsou doloženy od roku 1293. Průmyslové město se honosí vzdělaností a kulturou, bylo vyhledáváno kulturními osobnostmi, pochází odtud řada významných umělců a sportovců. Je zde rovněž mnoho kulturních památek.
Oděská ulice. Najdeme ji v místní části Koryčanské Paseky. Ukrajinské město Oděsa (Odesa) má přes milion obyvatel a nachází se na pobřeží Černého moře. Je to největší ukrajinský přístav a zároveň přímořské lázně. Oděsa byla založena v 15. století Tatary, roku 1791 připojena k Rusku, během druhé světové války okupovaná Rumunskem.
Někteří z občanů někdejšího Československa krásné přímořské lázně Oděsu navštívili. Snad proto z určité nostalgie byla jedna z rožnovských ulic po Oděse pojmenována.
Sevastopolská ulice. Nachází se rovněž na Koryčanských Pasekách.
Sevastopol je město v Krymské republice Ukrajiny, na pobřeží Černého moře. Má cca 350 000 obyvatel a je v něm hlavní základna vojenského námořnictva Ruska a Ukrajiny. Roku 1783 byl Sevastopol znám jako vojenská a námořní pevnost. V roce 1905 zde došlo k povstání na křižníku Potěmkin. V letech 1942-44 bylo město v držení nacistického Německa; za 2. světové války bylo město téměř úplně zničeno. Kdo ví, která z těchto událostí dala podnět k pojmenování této rožnovské ulice jako Sevastopolská.
Plán města Rožnova pod Radhoštěm vydalo Turistické informační centrum Rožnov p. R., 2021.
Text a reprofoto © Richard Sobotka