Skutečný příběh vojáka z první světové války se odehrává v Itálii, v zákopech u řeky Piavy a rámovaný skalnatou scenérií italských Dolomitů.
Inferno Velké (První světové) války utopilo v krvi deset milionů lidí a navždy pozměnilo osud přeživších.
Touha po svobodě vyprovokovala nerozvážný čin srbského studenta z Bosny Gavrilo Principa, člena radikální nacionalistické organizace jihoslovanské mládeže Mladá Bosna k atentátu 28. 6. 1914 v Sarajevu na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Jeho výstřely se staly rozbuškou první světové války.
Válkychtivé velmoci se vrhly do bojů v romantické představě rychlého vítězství a velkých zisků. Armády však záhy uvízly na západní frontě v bahnitých zákopech na řece Marně, na italské frontě v neschůdných Dolomitech a na východní frontě na nekonečných ruských pláních.
Výsledkem totální války byl rozpad monarchií Rakousko-Uherska a turecké říše, přeměna Ruska a Německa, ale také vznik nových států.
Velká válka změnila osudy národů i životní osudy jednotlivců.
Koncem léta vyslal nadporučík Marek vojáky na průzkum nepřátelských pozic.
Infanterista Vincenc Vicherek si připravil armádní pušku Mannlicher-Carcano 1891, robustní zbraň ráže 6,5 x 52 mm. Karabina dlouhá metr a dvacet devět centimetrů a 3,8 kilogramů těžká. Schránka na šest nábojů. Účinný dostřel přes tisíc metrů.
Pod mantlem měl na řemenu zavěšený bajonet. A také kožené pouzdro s rakouskou pistoli Mannlicher, model 1901 ráže 7,63 x 21 mm, necelý kilogram těžkou, s nábojovou schránkou na osm nábojů, účinný dostřel třicet metrů. Pistoli měl jako zbraň pro boj zblízka a pro případ, kdyby selhala puška.
„Člověče,“ šeptal Josef Dubský. „Pokaždé se celý třesu. Pak, když to začne, rázem ze mne všecko spadne.“
Stejné pocity měl také Vincenc Vicherek.
Dostat se během průzkumu přes frontu v šeru letní noci nebyl problém, jenže na italském území je překvapil nepřátelský kulomet. Nepozorovaně jej obešli, zasypali Taliány ručními granáty. Vojáka, který jakýmsi zázrakem přežil, udeřil Čenda kolbou pušky po hlavě, mozek se hned rozstříkl jako zkažená marmeláda z rozbité sklenice.
Při návratu zastihli skupinu italských dělostřelců v hospodě, bezstarostně pili a zpívali. Průzkumníci naházeli otevřenými okny dovnitř restaurace ruční granáty a rychle se stáhli.
Když se přiblížili k vlastní frontové linii, štěkl strážný ze zákopu: „Kdo tam?“
Stačilo vyslovit heslo a byli zase mezi svými.
Vincenc Vicherek, drvoštěp a pytlák, byl odvelen do zákopů Velké války v italských Dolomitech. Po ostrých bojích byl považován za nekompromisního zabijáka. Během poslední válečné zimy při dělostřeleckém nepřátelském přepadu vysoko v horách byl smeten sněhovou lavinou a považován za nezvěstného. Z bílého pekla se mu však podařilo uniknout a tajně se vrátil domů do Beskyd. Nečekané drama však mezi tím zničilo jeho rodinu a ti, kteří je zavinili, usilovali také o zánik vojenského zběha. Po ztrátě všech materiálních i morálních hodnot se Vincenc Vicherek rozhodne emigrovat do Ameriky.
Knížku Richarda Sobotky: „Poslední válečná zima Vincence Vicherka“ vydalo Vydavatelství Víkend a je k dostání u vydavatele a na pultech knihkupectví.
Foto přebalu knížky Vydavatelství Víkend.
Vložil -sb-