Nádražní ulice. V minulosti, ale také v současnosti patří k nejfrekventovanějším ulicím města. Tady procházeli ti, kteří do Rožnova zavítali.
Cestovat do Rožnova v závěru 19. století v době vrcholícího lázeňství v tomto horském městečku představovalo jisté dobrodružství. Až do r. 1888 byla nejbližší železniční stanice v Polomi mezi Hranicemi a Moravskou Ostravou, kam byla z Rožnova denně dopravována pošta. Poštovním dostavníkem byly přepravovány také osoby. Jízda trvala 4 a půl hodiny, počítajíc v to půldruhé hodiny na krmení koní a odpočinek v Krásně. Jízda s dvojspřežním kočárem do Polomi stála 7 zlatých. Cestující měli právo vzít s sebou bezplatně zavazadlo do váhy 20 liber (cca 10 kg).
Rožnov usiloval o vybudování železnice od roku 1881, ale teprve 2. června 1892 projel na lokální trati mezi Valašským Meziříčím a Rožnovem první vlak. Vlakové nádraží zářilo v minulosti květinami. Malý parčík byl plný zeleně, pěšinka, lavička i směrovník pod pěkně rostlými jehličnany. Na každý vlakový spoj čekal zřízenec, který zajišťoval lázeňským hostům ubytování a poskytoval jim první informace o městě, klimatických lázních a okolí.
V současnosti je v těsné blízkosti vlakového také autobusové nádraží, obě vytváří hlavní komunikační bod města.
Nádražní ulice začíná na tak zvaném dolním mostě přes řeku Bečvu. Tak jako v minulosti i dnes je to ulice plná obchodů. Návštěvník míjí pěkný římskokatolický kostel Všech svatých, který byl v minulosti spolu s dřevěnou radnicí srdcem dřevěného městečka a podnes je součástí historického jádra města. Opodál Nádražní ulice ústí na rozlehlé a pěkně úpravné Masarykovo náměstí.
Lázeňská. Zelení překypující ulička mezi křižovatkou u sochy Palackého a lávkou přes řeku Bečvu je upomínkou na dávnou lázeňskou historii města Rožnova. Návštěvník míjí budovu Rudolfo-Štefania, zvanou Štefanka, pojmenovanou podle princezny Štěpánky, která se v roce 1881 provdala za korunního prince Rudolfa; v budově nacházeli ubytování nezámožní důstojníci, úředníci, duchovní a učitelé Rakouska-Uherska.
Společenský dům opodál, v minulosti známý jako Lázeňský či Léčební dům, všestranně vybavený, byl slavnostně otevřen 4. července 1875 a byl srdcem tehdejších světoznámých klimatických lázní. Lázeňští hosté se procházeli upravenými cestičkami městského parku, zvaného Hájnice, k příjemné pohodě jim v altánku vyhrávala lázeňská hudba. Dámy se procházely v dlouhých šatech s vlečkou, pánové ve společenském obleku před nimi uctivě smekali klobouky.
Klimatické lázně se začaly rozvíjet od roku 1796, kdy brněnský lékař dr. Kročák poslal do Rožnova první čtyři neduživce. Překvapující výsledek léčení dal r. 1820, za správcování panství Josefa Drobníka, vzniknout klimatickým lázním. Klimatické lázně byly na přelomu 19. a 20. stol. světoznámé. V roce 1925 k věhlasu města napomohlo i nově založené Valašské muzeum v přírodě. Klimatické lázně přetrvaly v Rožnově až do roku 1950, kdy ve městě převážil lehký průmysl.
Na Zahradách. Ulice Na Zahradách tvoří spojku mezi ulicí Palackého a Nádražní. V dávné minulosti končila v těchto místech městská část. Za zadním traktem měšťanských domů vedla tato ulička, lemovaná v dávné minulosti uměle vytvořeným vodním náhonem, zvaným Struha. Ta byla živou tepnou města, poskytovala obyvatelům vodu, voda poháněla mlýny, pilu, vodu z ní braly i papírny. Až do zániku ve druhé polovině 20. století vytvářela struha romantické zákoutí města.
I když se město změnilo, zahrady zůstaly. Jsou plné ovocných stromů, zůstaly poslední domky a jedna starobylá zeď z plochých kamenů. Mění se i tento prostor, jsou zde nové obchodní domy. V budoucnu by se měla tato část města změnit v nové obchodní centrum. I tak ulici zřejmě zůstane pěkný název Na Zahradách, který připomíná dávno uplynulé časy města Rožnova.
Ulice Valašská. Ulice Valašská připomíná hornatou domovinu, ve které se město Rožnov usadilo. Ulice svou dispozicí na západní vyvýšenině, svým charakterem, i podle názvu patří k horským částem města. Dlouhá je jen asi 200 m. Odbočuje od ulice Svazarmovské směrem k západu a prakticky navazuje na les Boří, o který pečují malí ochránci přírody Ledňáčci. I když ulici lemují po obou stranách panelové domy, patří ke klidným oblastem města. U vstupu do Valašské ulice je po pravé straně na zatravněné ploše pěkná plastika matky s dítětem. Ulice je součástí Koryčanských pasek, které jsou nástupištěm k vycházkám do pěkných terénů rožnovských Dolních Pasek a Starého Zubří.
Zátiší. Je jedna z nejkratších a zároveň jedna z nejmalebnějších uliček v Rožnově pod Radhoštěm. V čase výstavby vilek v lázeňském stylu kolem 20. roku minulého století k ní nevedla žádná cesta, ani elektřina sem nebyla zavedena. V místě dnešních zahrad hrávali tehdy valašští ogaři fotbal.
Rožnov byl počátkem 20. století pořád ještě dřevěné městečko. Od města odděloval Zátiší malý lesík, který sahal až k hotelu Radhošť. Hotel vyhořel při osvobozování města v závěru 2. světové války. Při přechodu fronty zažili také obyvatelé Zátiší nejednu dramatickou chvíli. Tři dny bojů o Horní (dnes Bayerovu) ulici prožili obyvatelé vilek v Zátiší ukryti ve sklepích.
Až do výstavby výškové budovy Elektroprojekty měli obyvatelé vilek v čase letního slunovratu krásný výhled na východ slunce nad pahorky Dolní Dráhy.
Ulička Zátiší si podnes uchovala svůj původní ráz. Po jedné straně pěkně upravené vilky, po druhé zeleň zahrad. Čas jakoby se tady zastavil, ale je to jen zdání, i sem doléhá nervní ruch současné moderní doby.
Vložil -sb-