Peníze králů a císařů

Podmokly – osada v okrese Rakovník vstoupila 12. června 1771 do mincovní historie díky nádeníku Janotovi, kterého náhoda toho dne přivedla k potoku poblíž samoty zvané Vystrčilka, kde v suti deštěm promáčeného svahu objevil „Největší evropský zlatý poklad z Podmokel“ v podobě keltských zlatých mincí. Majitelem křivoklátského panství, kam malá ves Podmokly přináležela, byl tehdy Jeho Knížecí Milost Karel Egon Fürstenberk a neobyčejné bohatství z nálezu rozhojnilo věhlas knížete po celé habsburské monarchii. Počet zlatých keltských mincí nalezených v Podmoklech činil 4211 kusů o váze 28 kilogramů.

Nalézt poklad k tomu musí být velké štěstí.

Nález zlatého pokladu v Podmoklech se přihodil v čase vlády Marie Terezie, první ženy na českém i habsburském trůně, která na trůn usedla po smrti svého otce Karla VI. Půltolar z roku 1749 a tolar z roku 1780 s vyobrazením poprsí Marie Terezie měl velký úspěch zvláště v muslimských zemích.

Peníze králů a císařů jednoho rodu“ je dobře koncipovaná výstava v Kulturním zařízení města Valašské Meziříčí v zámku Žerotínů, zahájena byla 16. ledna a je možné ji navštívit až do 1. března 2020.

Výstava systematicky mapuje historii středoevropského teritoria i mincovnictví od středověku za vládnutí Ferdinanda I. (1526-1564), po dobu vládnutí celkem šestnácti panovníků, až po časy o 392 let později už moderní, ale rozbouřené Evropy za Velké (První světové) války, za panování Karla I. (1916-1918).

Názorné mapy uvádějí ohromující rozsah území habsburské říše za vlády Ferdinanda I., na jiném panelu pak mapu rozsáhlého území Rakousko-Uherska za panování Františka Josefa I. (1848-1916).

Každý z panovníků přizpůsoboval platidla své osobě a téměř každý poddaný se takto mohl seznámit s jejich portrétem. Na mincích byly raženy také panovnické erby a insignie, na jubilejních mincích významné události, jako korunovace nebo sňatek královského či císařského páru.

František II. řešil narůstající inflaci výměnou „starých peněz“ za nové papírové peníze „Einlösungssheine“, lidově zvané „šajny“, které se od starých „bankocetlí“ odlišovaly jiným rozměrem a jinou grafickou úpravou. Ty postupně nahradily státovkové „šajny“. Drobné mince nahradila ražba krejcarů, které přetrvaly až do roku 1835.

Za panování Ferdinanda V. (1835-1848) byla tištěna papírová desetikrejcarovka jako nouzová peněžní poukázka.

Při příležitosti sňatku Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou byl roku 1854 ražen stříbrný zlatník s vyobrazením odpovídajícího výjevu.

K zajímavým platidlům patří i papírová desetikoruna vydaná ve Vídni „Oesterreichisch-Ungarischebank“ v roce 1915, která má na pravém okraji slovní vyjádření nominální hodnoty v osmi jazycích zemí tehdejšího Rakousko-Uherského mocnářství.

Marie Terezie, první ženy na českém i habsburském trůně. Svatba Karla a Zity Bourbonsko-Parmské. Vlevo císař František Josef I.

Výstavní prostory v zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí. 

Zajímavé jsou i historky kolem peněz. Zejména obchodníci peníze důkladně prověřovali a aby se vyvarovali padělků mince vážili. Zlato má totiž oproti jiným kovům mnohem vyšší hmotnost. Mince třeba i nastřihli, aby odhalili padělek z jiného materiálu.

Roku 1888 byl pro všechny země rakousko-uherského mocnářství přijat zákon o lichvě, každý přečin byl trestán tuhým vězením a vysokým peněžitým trestem.

V roce 1892 byla zavedena zlatá měna s korunovou jednotkou (K). Jedna koruna měla 100 haléřů a byla ražena v hodnotách: zlaté mince 10, 20 a 100 korun, stříbrné mince v hodnotách 1, 2 a 5 korun. Drobné mince byly raženy ze slitin niklu a bronzu.

Výraz „babka“ pro nepatrný uherský peníz má přesah od roku 1545 až do současnosti. Koupit něco za „babku“ znamená velmi levně, ale  výraz „ten má peněz jako babek“ znamená, že je bohatý.

Velmi malé mince ražené v Kutné Hoře roku 1485, takzvané „černé peníze“ s minimálním obsahem stříbra, neměly téměř žádnou cenu, proto se jim také říkalo „babky“. Tak bylo možné mít „peněz jako babek“ a zároveň máloco za ně nakoupit.

Za krále Jiřího z Poděbrad (1458-1471) byla zavedena malá mince z nekvalitního stříbra, která černala, lidé ji nazývali „černý peníz“. Jeden groš měl cenu 14 černých penízů. Padělatelé černé peníze rozklepávali a na získaný střižek razili obraz bílého peníze.

Výstava „Peníze králů a císařů jednoho rodu“ v zámku Žerotínů v Kulturním zařízení ve Valašském Meziříčí je zajímavá i poučná a je možné ji shlédnout  až do 1. března 2020.

Text,  foto a reprofoto © Richard Sobotka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *