Historie horního mlýna v Rožnově je spojena s v 16. století uměle vytvořeným vodním náhonem při stavbě mlýnů. Už roku 1507 jsou zmiňovány mlýny dva. Dolní na Hážovce byl později přestavěn na papírnu. Horní – dodnes zvaný Paláčkův mlýn – byl poháněn vodní energií z uměle vytvořeného mlýnského náhonu – Struhy.
Mlýn čís. 154 na levém a pila čís. 155 na pravém břehu mlýnského náhonu byly původně majetkem společnosti Hraběte Rudolfa z Kinských, Michala Barabáše, Martina Billa a Leonharda Dresslera. Voda byla od panského jezu vedena od řeky Bečvy náhonem k bělárně č. 491, pak ku koupelně č. 480 a odtud k mlýnu a pile č. 154 a 155.
Mlýn 31. 5. 1919 koupili Vincenc Paláček, mlynář v Bernaticích, a Eustach Paláček, poručík v Novém Jičíně, od Kamily Řihákové za 70.000 K.
Ještě v polovině 20. století byl mlýn v provozu a při poválečném rozvoji města majitelé uvažovali také o uvedení pekárny do provozu, která je součástí mlýna, především o atraktivním využití budovy mlýna v rozvíjejícím se turistickém ruchu někdejších oblíbených klimatických lázních.
Po zprůmyslnění Rožnova se však historie města začala odvíjet jiným směrem. Prioritu mělo Valašské muzeum v přírodě a rozvoj průmyslové výroby začal směřovat k automatizaci výrobních procesů. Na romantiku ruční výroby chleba a atraktivního hotelu s klapajícím mlýnským soustrojím nastal čas o několik desetiletí později, až po nastolení 21. století a 3. tisíciletí.
To už byla z chátrajícího a několika požáry poničeného a devastovaného mlýna příležitostná noclehárna a kde to jen šlo také hygienicky nijak neošetřenými veřejnými toaletami, byť se nacházejí jen několik metrů od využívaného dětského hřiště a zdravotně exponovaného objektu.
Podnes litujeme zániku rožnovské Struhy, která s malou nadsázkou vytvářela v Rožnově dojem „valašských Benátek“, zároveň netrpělivě čekáme na proměnu tohoto frekventovaného místa v centru města.
Text a foto © Richard Sobotka