Vencl Václav – první autodopravce v Rožnově pod Radhoštěm

První autobusová přepravní linka v Evropě vznikla v červnu 1905 v Bavorsku na trase ze západního Rakouska do Bosny a Hercegoviny. První poštovní autobusy ve Švýcarsku navázaly v roce 1906 na koněspřežnou dopravu a převážely i omezený počet lidí. V roce 1907 byla založena rakouská společnost Postbus. První autobusovou linku v českých zemích provozoval roku 1907 z Frýdlantu nad Ostravicí do Horní Čeladné soukromník.

Po skončení první světové války se autobusová doprava začala v Československu úspěšně rozvíjet. Od roku 1929 bylo v Československé republice v provozu 1377 autobusů různých dopravců.

Za druhé světové války byl autobusový provoz značně zredukován a autobusy sloužily především k dopravě pracujících do továren a školní mládeže do škol. Útvar provozující autobusovou dopravu měl za války název Automobilová doprava Protektorátních drah Čech a Moravy, Kraftwgewnverkehr der Protektoratsbahnen Böhmen und Mähren.

Po druhé světové válce byla 9. května 1948 automobilová doprava znárodněna a od 24. listopadu 1950 provozována pod hlavičkou Československá státní automobilová doprava (ČSAD). Byla zavedena jednotná a ucelená síť autobusové dopravy v celém Československu a rovněž jednotné tarifní podmínky.

Vila Emanuela Vencla na Tyršově nábřeží, vlevo garáže autodopravce Václava Vencla sn. 

V roce 1929 začal autobusovou dopravu v Rožnově pod Radhoštěm provozovat pan Václav Vencl (1906-1985), syn věhlasného rožnovského učitele, národohospodáře a poslance Emanuela Vencla.

Žádost o koncesi pro pravidelnou autobusovou dopravu podal 10. 2. 1929 na Zemský úřad v Brně. Jednalo se o periodickou dopravu osob dvěma autobusy (Praga pro 12 osob, a Škoda pro 27 dospělých osob) na trati Frenštát p. R. nádraží – Trojanovice – Rožnov p. R. – Dolní Bečva – Horní Bečva se stanovištěm v Rožnově p. R.

Autobus s posádkou pro hromadnou dopravu v Rožnově a okolí. 

Získat koncesi na autobusovou dopravu znamenalo splnit celou řadu podmínek.

Koncesionář byl povinen  dopravovat listovní poštu až do váhy 30 kg zdarma a poštu balíkovou za sjednanou náhradu. Poštovní zásilky musely být zabezpečeny a poštovní průvodčí nebo poštovní dozorčí měl být přepravován zdarma. Dvě děti do 14 let bylo lze počítat za jednu osobu. Přeprava osob musela být bezpečná. Zavazadla nesměla být ukládána u řidiče a u východu z vozu. V kabině byl zákaz kouření, plivání a zákaz mluvení s řidičem po čas jízdy. V autobuse musel být vyvěšen jízdní řád s tarify. Pro zimní období muselo být vozidlo opatřeno řetězy proti smyku kol na sněhu a náledí a vůz opatřen horskou vzpěrou. Na vozidle musela být připevněna souprava dvou náhradních dobrých plášťů se vzdušnicemi. Vozidlo muselo být také vybaveno domácí lékárničkou s nutnými prostředky v dostatečném množství pro první pomoc při úrazu.

Před každou jízdou mělo být vozidlo bedlivě prohlédnuto a sebemenší závada musela být ještě před jízdou odstraněna.

Rožnovské autobusy v městské dopravě i v zimním horském terénu.

Obsluha vozu měla být svěřena již staršímu řidiči, spolehlivému, obeznámenému se silničními poměry, 24 let věku a s tříletou praxí jako řidič. Jízda v prudkých obloucích (ve Frenštátě, Dolní, Prostřední a Horní Bečvě) se směla dít max. rychlostí 6 km/hod. Přejezd autobusem „Škoda“ 505 přes dřevěný most v Prostřední Bečvě u hostince „Na Zavadilce“ směl se díti max. rychlostí 6 km/hod., a to jen s prázdným (neobsazeným) vozidlem.

Václav Vencl sn. zajišťoval autobusy i dopravu svatebčanů, byl také nadšeným obdivovatelem osobních automobilů 

Povinnosti měli i cestující. Museli si opatřit  cestovní lístky a ponechati si je až do skončení dopravy.

Koncesionář mohl vyloučit z dopravy osoby, které byly stiženy sdělnou nebo odpor vzbuzující nemocí, osoby opilé, neslušně se chovající, osoby zavřené, vězněné, trestance a hnance.

Z dopravy byly vyloučené předměty zdraví nebo životu nebezpečné, odporně páchnoucí, nebo odpor vzbuzující, hnilobné, látky výbušné, samozápalné, hořlavé, jedovaté a žíravé, jakož i nabité zbraně. Osoby, které nosí střelnou zbraň ku výkonu veřejné služby, jakož i lovci a střelci, směli vzíti sebou příruční střelivo, nejvýše však 100 nábojů uschovaných v opasku na náboje, v loveckých brašnách a v loveckých obalech..

Jízdní doby dle schváleného jízdního řádu nutno přesně dodržovati a je přísně zakázáno časovou ztrátu nahodilého opoždění zvýšením rychlosti nahraditi.

Václav Vencl sn. měl v oblibě motocykly i osobní automobil značky Praga. 

V roce 1938 koncesionář Václav Vencl nahradil oba autobusy modernějšími.

Dne 13. ledna 1939 žádal Václav Vencl o prodloužení trati z Horní Bečvy až do Bílé. Za války byly všechny dokumenty psány dvojjazyčně.

K radikální změně došlo dva roky po skončení druhé světové války.

Dne 24. 1. 1948 ONV Valašské Meziříčí obnovil Václavu Venclovi koncesi pro pravidelnou hromadnou dopravu osob na trati Rožnov p. R – Horní Bečva, ale o půl roku později mu 19. 7. 1948 týž ONV ve Valašském Meziříčí adresuje výměr o znárodnění a zániku koncese pro pravidelnou hromadnou dopravu osob na trati Horní Bečva – Rožnov p. R. – Frenštát p. R. Navíc s dodatkem, že… Nesmí rozhodnutí sabotovat a tím ani dvouletý národohospodářský plán. …  Nelze tudíž ani připustiti, abyste svá vozidla volně zcizil.

Slovensko a hory byly častým cílem výletů Václava Vencla s., jeho rodiny i jeho přátel. 

Autobusy byly 10. 12. 1948 odkoupeny nově vzniklým dopravním podnikem ČSAD za odhadní cenu.

Dne 14. 1. 1949 Václav Vencl oznamuje ONV ve Valašském Meziříčí, …že pro nedostatek pohonných látek, neboť dosud mi nebyly přiděleny, přerušil jsem dnem 1. ledna 1949 provoz živnosti.

Václav Vencl sn. měl v oblibě také vodní sporty.

A 16. 1. 1949 písemně sděluje Berní správě ve Valašském Meziříčí mimo jiné, že … Všeobecnou daň nebudu platiti, jelikož nepravidelnou hromadnou dopravu osob jsem dnem 1. ledna 1949 odhlásil ONV ve Val. Meziříčí, jelikož mi nebyl přidělen žádný benzín. A zároveň žádá, … aby mi nebyly nadále předepisovány daně z této dopravy.

Od 20. ledna 1949 se bývalý autodopravce Václav Vencl stává zaměstnancem textilní továrny n. p. MOP v Rožnově pod Radhoštěm.

Svatební fotografie Václava Vencla sn. a novomanželé s přáteli.

Už jen vzpomínky.

„Na dědečka Emanuela Vencla mám jen zprostředkované vzpomínky od mých rodičů a příbuzných, protože zemřel v roce 1939 a já se narodil v roce 1944 “ uvedl pan Václav Vencl jr. „Jako malý chlapec jsem si ani otce moc neužil, protože byl pracovně dost vytížený a tudíž mu na rodinu zbývalo málo času. Byl velmi společenský člověk. Matka Růžena byla spíš pro rodinu, každý měl jinou povahu, takže moje maminka to musela brát tak jak to bylo.

Václav Vencl sn. se synem Venánkem .

Jednu z mála vzpomínek na otce mám na to, jak mne jako malého chlapce vozil před sebou na nádrži motorky BMW. A jednou mi přejel autobusem šlapací auto. Hodně kouřil. A také byl mlsný, často naváděl našeho syna Radima ať jde za babičkou Růženkou pro bonboniéru, kteou schovávala ve skříni.

Otec rád dělal rodinné výlety na Slovensko. Jednou jsme ještě v Rožnově potkali Metůda Navrátila, šel právě domů s takovou aktovečkou po Nábřeží. Otec zastavil a povídá: Metůde, chceš jet s náma? A on říká: Proč ne? Nastoupil si a jel s námi do Vrátné doliny.

Řidič byl táta výborný, autům rozuměl. Když jsme po svatbě kupovali auto, žena Františka říkala, že se jí víc líbí spíš to béžové, než to zelené. Táta jen mávl rukou: Ženská! Auta se nekupují podle barvy, ale podle toho jak šlape motor. Nechám si natočit jeden, druhý, třetí motor, poslechnu a vím. Barva mě nezajímá.

V dospívání mne bral otec k různým opravám auta. V tomto směru mně do života dal spoustu cenných rad a informací.

Václav Vencl jr. a Františka Venclová při poznávací vycházce po Tyršově nábřeží, uspořádanou v čase končícího léta 2020 městskou knihovnou. 

V roce 1985 schvátila otce choroba, ležel ve Valašském Meziříčí na plícárně. Tam jsme za ním jezdívali. Věděli jsme, že jednou to musí přijít, ale tenkrát jsme otevřeli dveře a táta nikde, postel prázdná. Sestřička nám řekla, že v noci zemřel. Bylo to 18. září 1985. Měl 79 let.“

První rožnovský autobusový dopravce Václav Vencl  sn. odpočívá v rodinné hrobce na starém rožnovském hřbitově vedle svého otce Emanuela a matky Jeny, je tam i jeho bratr Jaroslav s manželkou Marií. Spolu s nimi tam odpočívá jeho žena Růžena, matčina sestra a matčin bratranec.

V současnosti patří autobusová doprava neodmyslitelně k občanské vybavenosti, ale tenkrát v roce 1929 byl pan Václav Vencl. sn. prvým autodopravcem v Rožnově pod Radhoštěm.

Průvodci procházky po Tyršově nábřeží, pořádané rožnovskou městskou knihovnou, byli manželé Františka a Václav Venclovi

Text a foto © Richard Sobotka
Foto archiv  © Václav Vencl

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *