Neobávejte se, nejde o Proces à la Franz Kafka, i když v naší ryze laděné současnosti jistě není o náměty Kafkovského ražení nouze. Prostě jde o zákon, a kdo se proti němu prohřeší, musí být potrestán. Sazby ponecháme na soudcích, ti dobře vědí, kdy být shovívaví a kdy naopak přitvrdit. Přísnost musí být, zvláště na chudý lid. Kdo také jiný by dnes jezdil na bicyklu, než chudý lid, který by na pořízení Cadillacu potřeboval nejméně dva životy, a Trabanty už se desítky let nevyrábějí. V nových časech se prostě s chudým lidem nepočítá. Navzdory tomu někteří rošťáci na bicyklech po veřejných komunikacích stále jezdí.
Takže jde o zákon, který stanovuje, že při předjíždění bicyklu motorovým vozidlem musí být zachována mezera nejméně jeden a půl metru široká. Jinak je malér.
S tím předkové a výrobci nejrůznějších samohybů nějak nepočítali. Při stavbě dopravních tepen, tedy cest, silniček, silnic a dálnic nevzali na vědomí nutnou šířku některých cest. Naopak výrobci automobilů, nabízejí zákazníkům stále vyšší komfort nejen v délce vozidla, taktéž v jeho šířce. Tak se někdy stane, že na užší komunikaci je potřeba uplatnit zákon, že pro kterého řidiče je to snazší, ten musí couvnout, aby jeho protějšek mohl projet. O cyklistech nebyla ani zmínka.
Zákon o předjíždění cyklistů postavil motoristy do zcela nové dimenze. Jak za jízdy, ať pomalé, rychlé nebo ještě rychlejší zákonnou míru při předjíždění dodržet?
„Nedá se svítit,“ povídám ženě, která v našem automobilu pravidelně osídluje sedadlo smrti. „Uřízl jsem klacek přesně metr a půl dlouhý a při předjíždění cyklisty budeš staženým okénkem nařízenou vzdálenost odměřovat.“
Nemáte tušení, do jakých prekérních situací jsme se dostávali. A je štěstí, že míra klacku mohla být odměřena v centimetrech a ne třeba v palcích, loktech, stopách nebo sázích. Skutečně rád bych viděl manželku, která jinak svede úplně všecko, jak by při přejíždění kontrolovala vzdálenost mezi automobilem a cyklistou třeba v palcích.
I stalo se, že stejný nápad s klackem na odměřování vzdálenosti automobilu od předjížděného cyklisty měl i soused. Byli jsme prostě dva svědomití řidiči z jednoho paneláku, ctící zákon.
Vše se odehrálo sice na kvalitní asfaltové, avšak poměrně úzké cestě.
Po každé straně vozovky jeden cyklista jedoucí každý svým směrem. V obou směrech je předjíždějí již zmíněné automobily značky Škoda. Manželky obou svědomitých řidičů vysunutým klackem pečlivě měřily odstupnou vzdálenost v délce 1,5 m. A mají štěstí, že určenou vzdálenost měří v desítkové soustavě, být to v anglosaské zemi musely by s jejich palci, stopami a podobně namísto 1,5 m délky naměřit vzdálenost 59,055118 inch (palec, coul), nebo 7,3242187 foot (stopa), či 1,640436 yard, nebo 0,29827 polů, to jest 0,0074568 furlongů, nebo také 0,0009322 mile.
Manželky coby spolujezdkyně se přidržely dobré a osvědčené desítkové soustavy.
A výsledek?
Cyklisté projeli každý svým směrem bez problémů, byť vzdáleni od krajnice cca padesát cm směrem do vozovky.
Vzdálenosti vozidel od cyklistů dodrženy.
Avšak automobily značky Škoda se uprostřed vozovky sčuchly čumáky.
Jelikož dohoda mezi oběma postiženými uživateli vozovky nebyla navzdory dobrým sousedským vztahům možná, byla přivolána dopravní policie. Ta věc vyšetřila a celou kauzu předala soudu.
Soudní jednání bylo s ohledem na složitost už podruhé odročeno, tentokrát až na konec roku. Jak vše nakonec dopadne, to ví jen Bůh.
Text, foto a ilustrace © Richard Sobotka