Lurdy – Lourdes je proslavené poutní místo v jihofrancouzském městečku. Žije v něm na úpatí Pyrenejí něco málo víc než patnácti tisíc duší. Francouzské Lurdy jsou jedno z nejvýznamnějších katolických mariánských poutních míst v Evropě. Jeho středobodem je jeskyně se sochou Panny Marie, postavené na místě zjevení roku 1858.
Bernardetta Soubirousová.
Původně byla v městečku středověká pevnost. Po zjevení Panny Marie prosté venkovské dívce Bernardettě Soubirousové vznikl roku 1862 oficiální mariánský kult. Roku 1876 lidé zbudovali nad jeskyní, kde ke zjevení došlo, baziliku. Lurdy se staly jedním z nejdůležitějších římskokatolických poutních míst světa. V roce 1958 tam vybudovali podzemní kostel.
Po smrti Bernardetty bylo její tělo později exhumováno a vystaveno v městečku Nevers, dodnes zůstalo neporušeno.
Lurdy rok co rok navštíví na padesát tisíc nemocných a na tři miliony turistů. Údajně zde stále dochází k zázrakům. V roce 1989 to bylo zázračné uzdravení Delíziy Cirolli, které jako desetileté objevili lékaři zhoubnou rakovinu kostí. Dva měsíce po návštěvě Lurd se dívka jednoho rána probudila a cítila se zdravá, lékaři nezjistili po rakovině kostí ani stopy. Ani moderní věda nedokázala toto uzdravení vysvětlit.
Za Valašské Lurdy bylo v minulosti považováno mariánské poutní místo Zašová. Napomohla tomu kamenná jeskyně, vybudována ve Stračce a původně opatřená sochou P. Marie Lurdské a až později sochou P. Marie Zašovské, především však středověký obraz P. Marie Zašovské. Katolický kněz a historik P. František Šigut napsal o Zašové knížku Poutní místo Zašová, která popisuje dějiny Zašové jako farnost a poutní místo Valašska. Kniha vyšla roku 1942. Úvodní slovo k ní napsal farář u Matky Boží zašovské P. Heřman Štíhel: „Slavné poutě, vroucí písně, hluboké nadšení přicházejících procesí i jednotlivých poutníků, vděčná srdce i dnes jsou zářivým svědectvím lásky valašského lidu k Marii Panně. A tato knížka, jež mluví o slavných dějinách jejího zašovského sídla je a chce být vděčným důkazem vroucí, nezapomínající lásky k Ní. Vzpomínám nadšených kazatelů i zbožných poutníků a zvláště jejího vroucího ctitele, který jí touto knihou vzdává svůj hold.“
Pouti k zašovské Panně Marii se konaly snad už počátkem 13. století, doloženy podle historických zpráv jsou ve druhé polovině 17. století. Knížka P. Františka Šiguta nejen zaznamenává historii tohoto slavného poutního místa, je zároveň i jeho oslavou.
Devastovaná jeskyně ve farské zahradě.
Severně od zašovského kostela a starobylého kláštera, prohlášeného za kulturní památku, má své místo farní zahrada. Při vstupu byla počátkem 20. století vybudována ve svahu Lurdská jeskyně se sochou P. Marie Lurdské. Stěny jeskyně byly ozvláštněny kameny barevného skla. V průběhu let socha zmizela a za éry budování socialismu chátrala také jeskyně.
Renovace se tento památný objekt Zašovjanů dočkal až po roce 2000. V současnosti je jeskyně restaurována, opatřena novou plastikou P. Marie, opraven je také přístup, svah kolem jeskyně doplněný zelení. Po vybudování originální křížové cesty kolem farského rybníka a v blízkosti starobylé lurdské jeskyně znovu získal celý prostor někdejší půvab a veřejně přístupný je příhodným místem pro odpočinek i zamyšlení.
Jeskyně ve farské zahradě po rekonstrukci.
Text a reprofoto © Richard Sobotka