Kniha o předindustriálních provozech na území někdejšího panství Rožnov je nahlížením do časů, které už minuly, a do lidského umu, který pozvolna upadá v zapomenutí.
Řeč je o publikaci „Stopy lidského umu“, kterou v závěru roku 2022 vydala pod vedením vědeckého editora doc. PhDr. Daniela Drápaly, Ph. D., v ediční řadě Ethnologoca, Filozofická fakulta a Ústav evropské etnologie, Masarykova univerzita, Brno.
Podtitul upřesňuje, že publikace zaznamenává „Předindustriální technické provozy na území někdejšího panství Rožnov.“ Tomu ostatně napovídají i jednotlivé kapitoly: Voda pomáhá (Mlýny, Pily, Valchy, Plátenické provozy, Splávka dřeva); Ze země dobývané (Těžebny, Cihelny, Vápenky); Na okraji lesa a v jeho nitru (Salaše, Milíře a další lesní provozy); Když slouží oheň (Hamry, Kovárny, Sklárny, Sušírny ovoce).
„Zájem o drobné technické a hospodářské stavby můžeme sledovat již od počátků vlastivědného a národopisného zájmu v 19. století,“ je zaznamenáno v úvodní kapitole.
Víme, že v 19. století, obrazně nazývaném „stoletím páry“, vynalézáním věcí nových ryze technického charakteru věci do té doby nevídaných, doslova explodovala technická revoluce, a že tento již nezastavitelný trend postupně zcela a zásadně ovlivnil způsob obživy a pracovní postupy, kdy se člověk stává spíš přihlížitelem dění, a kdy zároveň veškeré novoty také znamenaly pozvolné zapomínání na to, co se dělo a jak se to dělo či dělalo v dnes už starých časech.
Kniha „o nezapomínání“ je čtivým dokumentem „o práci a umu lidských rukou“. Text doplňují mapy, náčrty, dokumentární fotografie i zajímavé texty…
„… hledání uhlí u Hrachovce bylo pozastaveno. Od neděle počali dělníci stávkovati, dostávali totiž za jeden kr. metr 3 zl., pokud byli v hlíně, byli spokojeni, ale nyní v kamení nechtějí za tuto mzdu pracovati.“
Kromě vzpomínek obyvatel jsou jednotlivé profese doplněny vyprávěnkami lidových pověstí. Např. „Jak podzemní duch pomohl horníkovi“ o dobývání železné rudy v lokalitě Svatoněk na katastru obce Vidče.
„Tož v tých dobách robotovál v tých doloch nejaký Lušovjan. Pochodil z Videckých pasek. Kopál pod zemjů ve dně v noci a přecaj jeho osum děcek sa moc nabečélo hladem.“
Lidové pověsti jsou doplněny skvělými ilustracemi vynikající rožnovské malířky Ludmily Vaškové.
Pověst „Jak stařík Goláň viděli zblízka světlonoška. “ Kresba Ludmila Vašková. Snímek vpravo: Podkováři.
Závěrem autoři publikace mmj. také poznamenali: „Je nezpochybnitelné, že nelze zachránit všechny objekty či dokonce ani jejich většinu. Ale to ani není nutné. ´Zachránění´ totiž nemusí nutně znamenat fyzickou obnovu funkčního provozu. I pouhé informování o existenci těchto objektů, jejich historii, principech jejich fungování a stopách, které zanechaly v krajině a kultuře, může být pro udržení povědomí o jejich hodnotě a významu dostatečné. Doufejme, že k dosažení tohoto cíle přispěje i tato kniha.“
I s dovětkem: Že kniha „Stopy lidského umu“ je výsledkem několikaletého intenzivního výzkumu.“
Kniha má 263 stran. „Čtenář se bude moci seznámit také s dokumenty či příběhy lidí spjatých svým životem s některým z provozů, stopou těchto zařízení v lokální slovesné tradici i reflexí předindustriálního kulturního dědictví v individuální i kolektivní paměti současných obyvatel severovýchodní Moravy.“
Městečko Rožnov, mušelín, 1839.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka