V polovině měsíce června roku 2023 přestal dům pamětník čp. 292, sedící na začátku Dolních Pasek, po 252 letech existovat. Postavený byl v té době už za městem v místě, kde začínaly Dolní Paseky. Pamatoval časy starého dřevěného městečka Rožnova. Dřevěná radnice v jihovýchodním rohu náměstí byla vystavěna o pouhý rod dříve v roce 1770, ale v listinách byla prvně uvedena až roku 1773, Památeční radnice byla počátkem 20. století přenesena do vznikajícího Valašského muzea v přírodě jako jeden z prvních exponátů. Dřevěnka na počátku Dolních Pasek přečkala na svém místě až do počátku 21. století, kdy uvolnila místo pro moderní domek.
V září roku 2013 obývala domek paní Marie Eliášová a zavzpomínala na historii pořád pěkné dřevěnky a také na historii své rodiny. Její vyprávění, zaznamenané před deseti lety, uvádíme v původním znění.
Snímek z 30. let 20. století. Dům čp.292 a sklepík jsou vpravo, kolem nich vyšlapané chodníky.
Ke starým rožnovským domům patří i dům čp. 292 Hradišťko, kde se říkalo Na kopečku.
„Vzpomínám si, že jako malé děcko jsem viděla na trámu v největším pokoji letopočet 1771,“ uvedla paní Marie Eliášová, která se v domku narodila a žila v něm až do jeho likvidace v červnu 2023.
Z Nábřeží Dukelských hrdinů se prochází Bezručovou ulicí a kolem zmíněného domku, postaveného na malé vyvýšenině – Na kopečku, pak cestou doprava, kde se napojuje na ulicí Hradišťko a dál na Dolní Paseky.
„V tomto starém stavení jsem se narodila. Narodila se tam také moje maminka a teta Anička.
Nejstarší z rodiny byla moje stařenka Božena Vašková, rozená Slováková, narodila se ve Viganticích roku 1897. Maminka jí zemřela, když byla Božena ještě miminko, ujal se jí staříček P. Kotulek se svou ženou. Ta později zemřela a staříček se znovu oženil s paní, která měla dospělé děti. Stařence Boženě začal těžký život. Vyprávěla, že musela prosit o každou kůrku chleba a pořád musela moc dřít.
Stařenka Božena se provdala za p. Vaška, který byl továrním dělníkem v Kopřivnici. Jednou se tam při práci nachladil, onemocněl a v roce 1931 zemřel. Zůstaly po něm dvě dcery, Marie – moje maminka (nar. roku 1927), a teta Anička (nar. roku 1930). V letech 1927–1930 vypravila stařenka Božena ze svého domu tři pohřby: svého staříčka, jeho druhou ženu a svého muže. Postupně musela vyplatit zbylé členy rodiny, aby jí chalupa zůstala.
Stařenka Božena nebyla nikde zaměstnaná, živila se domácí prací, nosila si na dokončení práci z nedaleké Brillovy textilky, posluhovala v rožnovských domácnostech. Vzpomínala, jak těžké bylo chodit v zimě máchat prádlo na Veřmiřovský potok (u dnešní Polikliniky), protože některé paničky chtěly ušetřit za teplou vodu.
Podnes stařenku Boženu vidím, jak pořád něco dělá. V loktuši na zádech nosila trávu pro kozu nebo dřevo. Měla také malé pole. Na všecko byla sama. Pořád pracovala. Byla to skromná ženička.
Jak bylo v Rožnově zvykem, také stařenka brala vždy v létě na byt letní hosty. Sice každá koruna byla dobrá, ale znamenalo to uvolnit pokoj a nastěhovat se do přístěnku, nebo na hůru. Nebo také na sklep, který byl na zahradě vestavěný do země.
Takových sklepů bylo na Hradišťku víc. Když šla v květnu 1945 přes Rožnov válečná fronta, nastěhoval můj otec stařenku Boženu, tetu Aničku a moji maminku Marii do toho sklepíka, nanosil tam stružochy, před dveře naskládal silná dřeva, co v chalupě byla. Tak jsme tam všichni přechod fronty šťastně přečkali. Dobrý konec – všecko dobré. Když válka skončila, našli jsme v trámech chalupy zaryté nějaké náboje.
Moje maminka se po svatbě jmenovala Kaňáková. Její muž, můj otec, byl povoláním zahradník, zemřel roku 1957. Teta Anička se provdala za Miroslava Pavelku z Dolních Pasek z místa, kde se říkalo Na Pavlačkách. Stařenka Božena zemřela roku 1994, dožila se 97 let. Moje maminka Marie zemřela roku 2000 ve věku 73 let.
Dům čp. 292 v prvé polovině 20. století. Na snímku vpravo vyzděná zeď po zkrácení zahrady.
Pořád vidím náš dům v těch starých časech. V místech současné brány rostla velká lípa, porazili ji, když budovali sídliště Písečná. Hned vedle ní byla studna s pitnou vodou, ta sloužila sousedům a pro zvířata až do doby, než byl v Rožnově vybudován vodovod. Do našeho domu vodu zavedli v čase, kdy stařenka Božena odprodala část pole za našim domem, které sahalo až ke Skalce. Pole koupila rodina Slovákových, postavila tam dům a obývá ho podnes. Studna skončila zároveň se starou lípou.
Právě v té době dala stařenka udělat novou střechu pokrytou eternitem, ale jak bylo zvykem, šindele tam zůstaly a jsou tam dodnes.“
Pozemek domku sahal daleko do cesty, při rekonstrukci křižovatky musela zahrada o značný kus ustoupit.
„Na staré fotografii, pořízené patrně z komína textilní továrny někdy z 30. let minulého století, je vlevo dole dobře patrný domek Vokáčových. Vprostřed pod naším sklepem a pak mezi stromy byla zkratka, kudy chodili lidé do práce. V létě ženy, které pracovaly v textilní fabrice, sedávaly s jídlem na zídku, která byla kolem našeho domu, nebo také na nezastavěný travnatý svah.“
Paní Marie Eliášová je nejen pamětnicí, ale také pilnou čtenářkou. Pokaždé si z Městské knihovny odnášela tašku plnou knih a byla vyhlášena „Čtenářem roku 2010“.
Domek čp. 292 v červnu 2023 před likvidací a prázdná plocha po jeho odstranění.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka