Možná si někteří vzpomenou, jak hlasitě bylo po roce 1990, už v nových společenských poměrech voláno, aby město Rožnov mělo svou nemocnici, lidově označovanou jako špitál. Bylo navrhováno k tomu účelu využít nedostavěný rekreační objekt pod Kozincem.
Tak jako za časů klimatických lázní i tentokrát bylo argumentováno příznivým klimatem, které je podobné tatranskému, ba dokonce i lepší, malebností krajiny a vysokou návštěvností Rožnova. Brzy však bylo zjištěno, že adaptovat rozměrnou budovu, postavenou z betonových panelů na špitál by přišlo dráž, než postavit nemocnici novou. Od myšlenky na stavbu špitálu v Rožnově bylo nakonec upuštěno. Zůstala zcela vyhovující poliklinika a nejbližší nemocnice ve Valašském Meziříčí s dosažitelností prostřednictvím sanitky rychlé záchranné pomoci během několika minut.
Ovšem roku 1765 byla situace poněkud jiná. Meziříčské a Rožnovské panství bylo v té době v držení pánů ze Žerotína. V tom roce Michal ze Žerotína vystavěl na Hradisku u Rožnova dvůr a v Rožnově papírnu. Uvádí se, že byl pečlivým hospodářem a sám účty prohlížel.
Michal ze Žerotína se také staral, aby ve městech byly zřízeny útulky pro chudobné staré, práce neschopné a nemocné lidi, aby nebyli na obtíž vrchnosti ani obci. Pro takové byly zřizovány starobince (špitály). Jeden ze spolupředstavených města byl ustanoven, aby se o špitálníky staral. Říkalo se mu „otec chudých“, někdy také „Krankvater“ – otec nemocných, protože do špitálu často dávali také nemocné chudobné.
Vedle městských špitálů byly zřizovány také špitály farní, které vydržovaly církevní úřady z ofěr pro chudé.
Oba takové špitály byly zřízeny i v Rožnově.
Když se vrchnostenský úřad prostřednictvím Jiřího Kottka zajímal o jejich účty a v jakém jsou stavu, bylo mu sděleno: „V obecním placi se nachází jedna dost mizerná chalupa ve které 6 bídných žebráků kvartýr mají. I na to tato chalupa v městečku jest, že když se potrefí nějací pocestní lidé nemocní, tedy do téj chalupy se uloží a tam zůstávající žebráci je opatrují. Z té příčiny chalupa ta špitál se jmenuje.“
Špitál od prvopočátku žádného kapitálu neměl a v něm zůstávající žebráci byli živi z pouhé žebroty, proto se o tomto špitále nikdy žádné účetní záznamy nevedly.
„Co se týká farního špitálu, do toho městečku nic není, neb ten v moci velebného pana faráře pozůstává, on z něho počty vede a každoročně v místa patřičná vydává.“
Zprávu podepsal purkmistr Matěj Maniak, rychtář Jan Porubský a Rada in fidem.
Rožnovské náměstí bylo v polovině 19. století jako vymalované. Městský špitál existoval stranou náměstí, farní špitál poblíž fary. V nových časech bylo uvažováno zřídit u nové polikliniky nevelkou lůžkovou část pro některé pacienty, ani to se ve zběsile plynoucím čase neuskutečnilo.
Starý Rožnov byl malebné městečko. Oblíbeným místem pro hygienu byl v letním čase Horní splav.
Foto © archiv VMP
Kresba © J. Pokorný
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka