Povstání Rožnovanů proti panské zvůli
Proti nepoddajným Valachům byli nasazeni i portáši.
Rožnované byli lidé svobodomyslní, jako jsou horalé, neuvyklí ohýbat hřbet před panskou zvůlí. Neváhali se vrchnosti postavit, ale je pravda, mnohdy za to krutě zaplatili.
Nepokoje zapříčinil také náboženský útlak. Tak tomu bylo za Dětřicha (1608-1620), za jehož panování propukly na Rožnovsku a Meziříčsku náboženské bouře proti násilné rekatolizaci. Vůdcem rožnovských Valachů byl fojt z Vidče. Vzbouřenci dobyli město Meziříčí, odkud chtěli dělat nájezdy na statky katolických pánů. Před císařským vojskem město raději opustili, u dědiny Křivé však byli na hlavu poraženi.
Valaši se bouřili i po roce 1622, až konečně byli přísnými tresty utišeni.
Po smrti Františka Ludvíka v letech 1731-43 spravovali rožnovské panství tvrdou rukou matka nezletilých dědiců Luisa Karolina a jejich spoluporučníci. Roku 1745 byli poddaní bezohledně utiskováni a novými břemeny velmi obtíženi. Vrchnost nic nedbala na memoriál horních dědin o 24 punktech, kterým žádali ulehčení robot a snížení poplatků. Hrabě František Josef z Žerotína, když se poddaní nedali sliby odbýt, deputanty sfackoval. Nato se dne 7. srpna srotilo několik set Valachů vedených Rožnovany u Zašové a přísahali, že nikdo nebude robotovat, dokud vrchnost na memorandum neodpoví a roboty nesníží. Odvetou byli vyslání do Rožnova portáši a vojsko.
Portáši z Valašské Bystřice při pouti na Radhošti.
Valaši však ve vzpouře setrvali a do roboty nenastoupili, dne 8. dubna se znovu shlukli u Zašové, a že zástup ozbrojených poddaných potáhne na zámek.
Ohledně vyřešení stížnosti Rožnovanů a horních dědin proti vrchnosti použil krajský hejtman Záviš lsti. Dne 6. února 1751 svolal měšťany, venkovské purkmistry a deputanty do Panského šenku v Rožnově (dnes již neexistující hotel Radhošť). Současně přijel oddíl koňáků a 30 portášů vedený podplukovníkem baronem Schwarzerem a Rožnov obklíčili.
Vzbouřenci sice byli v Panském šenku vyslechnuti, ale 21 z nich bylo na místě zajato, a sice 9 Rožnovanů a 12 dědinských, a odvedeno do krásenského vězení.
Na náměstí se shromáždilo celé město a zástup venkovanů, při loučení se zajatými byl srdcelomný pláč, který nelze popsati.
Ze 312 vojáků a 30 portášů zůstalo v Rožnově 115 pěších, 41 jízdních a 19 portášů. Ostatní byli rozesláni do dědin, aby svým pobytem potrestali ostatní obyvatele.
Z uvězněných bylo 16 mužů odvezeno na Špilberk, kde jich 11 následkem týrání zemřelo ještě před vynesením rozsudku. Zbylých pět bylo odsouzeno do vyhnanství a posláno do Rábu v Uhrách budovat hradby pevnosti, tam složili své kosti.
Text a foto © Richard Sobotka