Širáň strýca Kulišťáka

Dne 30. května 2020 uplynulo 50 let od smrti Miloše Kulišťáka. Po celá léta byl Miloš Kulišťák opomíjen. Spíš byla snaha nechat jeho památku upadnout do zapomnění. I přesto, že jeho Valašsko u přirostlo do té míry k srdci, že mu zůstal věrný i po smrti.

Miloš Kulišťák se věnoval kulturnímu povznesení Rožnovska, stál v roce 1925 u kolébky prvního Valašského roku a připravoval i programy dalších, pomáhal zvelebovat Valašské muzeum a byl duchovním otcem souboru Radhošť. Sestavil ročenku valašských lidových zvyků. Na kresbách zachytil typický ráz lidové architektury na Rožnovsku. Napsal knížku Veselé kúsky strýca Metúda, divadelní hru Bačova dcera a také zaznamenal historii rožnovských klimatických lázní.

Miloš Kulišťák nosíval širáň při každých národopisných slavnostech, vysoký, ramenatý, vlnité vlasy mu svítily stříbrem, procházel městem ve valašském kroji, zapálený národopisný pracovník, který by zejména v počátcích Valašského muzea tam nejraději i spával, což se mu nakonec splnilo a dnes odpočívá mezi stejně zasloužilými rodáky na Valašském Slavíně.

Už mnohokrát bylo uvedeno, kolik jeho národopisných pásem ostravský rozhlas odvysílal, byla popsána jeho divadelní a folklórní činnost, sběratelská vášeň a kronikářská práce i to, že ve svých vyprávěnkách zaznamenal jadrný valašský humor a že svým fotoaparátem zachytil fotograficky, i bystrou tužkou kresebně mizející Rožnov.

„Poznal jsem ho vysokého, s bílou kšticí, vždy veselého a laskavého, jako zaníceného folkloristu,“ vzpomíná ve své knížce Paměť domova spisovatel Oldřich Šuleř.

Mnozí ještě pamatují, když vycházel ze své valašské dřevěnice v Pivovarské ulici, odkud je neopakovatelný výhled na Radhošť. Patřil k tomuto městu jako letité stromy v městské Hájnici, mezi které pomáhal sourozencům Jaroňkovým usalašit první exponáty vznikajícího Valašského muzea v přírodě.

Čas měnil někdejší dřevěné městečko Rožnov už za časů Miloše Kulišťáka k nepoznání. Prastaré dřevěnky podnes zůstávají uchovány na fotografických momentkách Miloše Kulišťáka, ale zejména v jeho kresbách (je jich na 250), ty zdaleka nemají jen dokumentární hodnotu.

Miloš Kulišťák se narodil v úterý 11. srpna 1896 v Hážovicích, dnes součást Rožnova pod Radhoštěm. Absolvoval Rolnickou školu v Rožnově a později v ní působil ve funkci hospodáře travinářské stanice, i s prosazováním tehdy nového odvětví semenářství na Valašsku, i proti námitkám starých hospodářů: „Kdo to jakživ viděl, trávu mlátiť!“ Při tom všem byl folklór jeho hlavním zájmem a právě jemu zůstal v prostorách Dřevěného městečka Valašského muzea věrný po celý život.

Už za svého života musel překonat nejrůznější překážky. Po jeho smrti  byla snaha nechat upadnout tohoto usilovného národopisného pracovníka v zapomnění, ale nakonec marná.

Dnes, pravda, už jeho stařičký fotoaparát necvaká momentky, tužka rychlými tahy nečrtá poslední mizející zbytky někdejšího dřevěného Rožnova, ale jeho širáň, z pod kterého se derou vlnité stříbrné vlasy, jakoby stále uličkami města proplouval.

V závěru května 2020 vydala Městská knihovna v Rožnově pod Radhoštěm, příspěvková organizace, v Edici Milé tisky č. 22 publikaci Radka Hasalíka: Archiv Miloše Kulišťáka. Vyšlo v rámci projektu tvůrčí skupiny seniorů „Město v mé paměti“ při Městské knihovně v Rožnově pod Radhoštěm.

Publikace je k dispozici v rožnovské městské knihovně a v elektronické podobě také na https://knir.cz/wp-content/uploads/2020/05/Nahled_dvoustrany_knir-Archiv-Milose-Kulistaka.pdf

Text a foto archiv © Richard Sobotka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *