Nebýt půvabné krajiny v Rožnově a v jeho okolí, a zdravého povětří, které i navzdory technickému pokroku ve zdejších horách stále přetrvává, možná by se na zlaté období rožnovských klimatických lázní z let 1796-1950, trvající neuvěřitelných 154 let, už docela zapomnělo.
Kdo ví, jestli v roce 1796 c. k. rada a krajský fysik Dr. František Kročák očekával takový úspěch, když do Rožnova poslal čtyři neduživce s prsní chorobou, aby se léčili vzduchem a žinčicí. Přesto ještě v čase zániku rožnovského lázeňství v roce 1950 (před 70. lety) lékaři srovnávali klima Rožnova s tatranským, jenže v té době už tradici lázeňství někdejšího dřevěného městečka nekompromisně vystřídal průmysl.
Důležitou roli v rozvoji lázeňství sehrál hraběcí ředitel Rožnovského panství Josef Drobník, muž bezohledný a přísný a proto neoblíbený, také však jasnozřivý, který pochopil význam lázeňství pro město a pojal myšlenku udělat z Rožnova léčebné místo. Za tím účelem, založil roku 1820, tedy před 200 lety, léčební ústav, zřídil z městské Hájnice park, přikázal udělat v něm cestičky, umístit lavičky k odpočinku, postavit pavilónek a pec na ohřívání žinčice. Díky nerudnému správci panství byl také postaven a 4. července 1875, tedy před 145 lety, a pro veřejnost otevřen Léčební dům, dnes všeobecně známý jako Společenský dům.
V Lečebním domě byla čítárna s knihovnou, ordinační síň a byt pro domovníka. Také velkými fotografiemi a květinami okrášlený sál s jevištěm. Veranda na severní straně sloužila za nepříznivého počasí lázeňským hostům k promenádě.
Během slavnostního otevření Léčebního domu zazněla národní hymna v podání lečebního sboru hudebního, pak slavnostní řeč pana starosty a následovalo deset hudebních produkcí.
Podnes historii někdejších světoznámých klimatických lázní připomíná pamětní deska, odhalena dne 4. června 2005 na chátrající budově Společenského domu, kde ještě nedávno tepal kulturní život Rožnova plesy, divadelními představeními, koncerty, výstavami obrazů a podobně. I to už je zřejmě nevratná minulost.
Text a foto © Richard Sobotka
Kresba © Vladimír Bartošek