Řídící učitel a kronikář Ferdinand Wimmer

Ferdinand Wimmer (1883-1956), rodák z Dašic okres Pardubice v Čechách. Jeho prvým učitelským místem byla v letech 1905-6 škola v Beskydech na Soláni.

„Na Soláň jsem přišel z úrodného Polabí a naráz jsem se ocitl v prostředí, které pro mne bylo velkým kontrastem.“

Řídící učitel Ferdinand Wimer. 

Expozitura na Soláni bývala označována také jako „vysoké učení“ a to ne podle úrovně vzdělávání, ale podle své polohy na kopci Soláň. Že jde o školu oznamoval pouze křídový nápis na dveřích budovy.

K výuce byla pronajata místnost v sousedství chléva u Matyščáků. Učebna byla nízká a tmavá místnost s trámovým dřevěným stropem z jednoduchých desek s širokými skulinami a třemi malými okénky, obyčejný stůl a židle v jednom rohu a v protějším velká zděná pec, ve které se topilo z hospodářova pokoje. Nad stolem visel malý kříž a několik svatých obrázků. Vedle stolu stál stojan s tabulí, v místnosti bylo osm starých a zničených lavic s vylámanými opěradly.

Pro každého žáka byla břidlicová a z jedné strany linkovaná tabulka, sešit se používal pouze ke školním úlohám. Čítanka sloužila pro dva žáky, slabikář sdílely dokonce tři děti.

I přes zavřené dveře bylo slyšet co se děje ve druhé místnosti, což byl problém zejména na jaře, kdy hospodář běžně do světnice bral čerstvě vylíhlá mláďata.

Jako záchod sloužila dřevěná budka pro jednoho, ale děti většinou chodily do přírody.

Školu navštěvovalo 70-80 dětí. Děti ze Soláně byly dobré, upřímné a lnoucí ke svému učiteli upřímnou láskou a dětskou důvěřivou příchylností.

Řídící učitel Ferdinand Wimmer v posledním roce svého působení v Zašové.

V čase 1. světové války byl Ferdinand Wimmer nasazený na italské frontě. Zajat byl 15. 6. 1918. V italské legii působil od 31. 8. 1918 u 33. pluku jako poručík. Po válce působil jako řídící učitel na Dolní Bečvě až do 1. září 1934, kdy byl ustanoven správcem obecné školy v Zašové.

Velmi schopný učitel byl v Zašové od samého počátku pověřován různými funkcemi. Ještě toho roku byl zvolen knihovníkem a také obecním kronikářem. Působil také jako předseda Okrsku Národní jednoty v Rožnově pod Radhoštěm, jehož byl téměř 30 let předsedou. Po celou dobu byl v Zašové  správcem lidové školy hospodářské, vedoucím srážkoměrné stanice, obecním kronikářem a knihovníkem.

Zatížený odpovědnou prací ve škole a psaním kronik se Ferdinand Wimmer dne 23. 11. 1935 pro naprostý nedostatek času vzdal funkce knihovníka.

Dne 30. června 1939 byl dán Ferdinand Wimmer do výslužby. Stalo se tak v důsledku odtržení Slovenska a Podk. Rusi od našich zemí, kdy se v roce 1939 vrátilo všechno tamní české učitelstvo zpět do Čech a na Moravu. Tím nastal katastrofální nadbytek učitelstva a k umístění vracejícího se mladšího učitelstva museli být  všichni učitelé dosáhnuvší věku 55 let a mající nárok na plné výslužné dáni do výslužby.

Na své působení v Zašové si odnesl Ferdinand Wimmer ty nejkrásnější vzpomínky, jak na radostnou a svornou spolupráci ve škole, tak i na vzácné pochopení a porozumění obce, představitelů obecní samosprávy a všeho obyvatelstva pro zájmy a potřeby školy.

Obecná škola v Zašové.

Protože v Zašové nenalezl ubytování, odstěhoval se v říjnu 1939 do Valašského Meziříčí.

Ve Valašském Meziříčí sepsal Ferdinand Wimmer Kroniku kroužku „Pěkná myšlenka“ v Zašové.

A ve válečném čase také zachránil kroniku obce Zašová.

„Při svém penzionování a odchodu ze Zašové jsem jako poslední předválečný kronikář odevzdal kroniku tehdejšímu starostovi obce Františku Martinkovi z čís. 280 s přáním a žádostí, aby kroniku dobře uschoval a v každém případě pro obec zachoval,“ vzpomínal Ferdinand Wimmer. „Když pak obec dostala nařízení kroniku odevzdat, dostavil se ke mně do Val. Meziříčí tehdejší zašovský obecní tajemník Pavel Pivka, později zahynulý v koncentračním táboře v Osvěnčimi, a dotazoval se mne po kronice. Sdělil jsem mu, kde kronika je. Abychom ji zachránili před možnou ztrátou neb poškozením jsme se domluvili, že obec s vědomím starosty Frant. Martinka sdělí okr. úřadu, že poslední kronikář řídící učitel Ferdinand Wimmer se ze Zašové odstěhoval a kroniku neodevzdal. Tajemník Pavel Pivka tak učinil, ale po kratším čase přišel za mnou opětně, že obec dostala nové nařízení kroniku mně odebrat a okr. úřadu odevzdat. Dle mého návodu a s opětovným uvědoměním uchovatele kroniky oznámil okr. úřadu, že jsem dle svého prohlášení kroniku sám zničil z obavy, že v ní byly za rok 1938 psány zápisy neodpovídající duchu doby po 12. 5. 1939. Na to jsem byl okres. úřadem vyzván, abych prohlášení toto učinil písemně a je podepsal. Učinil jsem tak a úřady se více po zašovské kronice nesháněly.

Tak jsme milou nám zašovskou kroniku uschovanou až do konce války v čís. 280 zachránili před případným ztracením nebo poškozením.“

I když během svého působení v Zašové vykonal řídící učitel Ferdinand Wimmer neuvěřitelné množství práce, přesto zde zůstává člověkem téměř neznámým.

Text,  foto archiv a reprofoto © Richard Sobotka

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *