Naše krásná železniční nádraží

V České republice je celkem 2832 železničních stanic a zastávek, všeobecně označovaných jako nádraží. V době parostrojních železnic se pro nádraží používal termín „dražiště“, také „dražeň“, „drahov“. Roku 1846 použil F. L. Čelakovský pro označení nádraží výraz z polštiny „kolejní dvůr“.

Ještě v polovině 20. století připomínala zejména venkovská nádraží kvetoucí zahrádku. Každý vedoucí nádraží o ni pečoval s láskou a projíždějící cestující se na ni rádi dívali z okna svého vagonu a ti co v místě vystoupili se jí kochali, než prostor nádraží opustili.

To už je minulost, ne však docela zapomenutá. Na některá nádraží je i dnes radost se podívat.

Na železniční trati z Rožnova pod Radhoštěm do Kojetína se může cestující potěšit nejen výhledem na pěknou krajinu, ale také na pěkná a zajímavá nádraží.

Zubří

Obec Zubří, založena roku 1310, se rozkládá na ploše 2839 ha kolem Hodorfského a Starozuberského potoka v kopcovitém podhůří Beskyd. Má více jak pět tisíc obyvatel a 984 domů. Od 22. 2. 2002 má statut města. Obecní znak a prapor má podobu zlatého štítu s černou zubří hlavou.

V původně zemědělské obci jsou z poč. 18. stol. připomínány panské uhelné milíře, které zásobovaly železné hamry dřevěným uhlím. Odpor poddaných, přetížených robotami při dobývání rudy pro hamry, vedl k revoltě vůči vrchnosti a k uzavření hamrů. Ve druhé pol. 19. stol. se rozšířila podomácká výroba plátna, dýmek, metel a výšivek.

Město Zubří se nachází na železniční trati Rožnov pod Radhoštěm – Kojetín.  Prostor železničního nádraží zdobí mohutná dřevěná plastika zubra Bohouše. V dávných dobách a v hustých lesích kolem Zubří žil ještě v první polovině 18. století jeden z největších přežvýkavců – zubr evropský. Dnes jeho někdejší existenci připomínají už jen místopisné názvy, například právě název města Zubří. Původní záměr chovat jako symbol města Zubří zubra živého se realizovat nepodařilo, tak alespoň zubr dřevěný. V roce 1995 se černá zubří hlava ve zlatém štítu dostala také do znaku města Zubří. Jméno „Bohouš“ podědil dřevěný zuberský zubr po někdejším držiteli rožnovského panství Bohuslava z Krásna.

Kunovice-Loučka.

Historicky zemědělská obec Kunovice se nachází na severovýchodním úpatí Hostýnských vrchů a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1131 v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka.  Jelikož železniční trať prochází středem mezi Kunovicemi a obcí Loučka, využívají obě obce jedno železniční nádraží. Obec Loučka je připomínána roku 1307. Na přelomu 13. a 14. století zde stálo šlechtické opevněné sídlo.

Železniční stanice Kunovice-Loučka nabízí cestujícím pohled na makety dvou hradů, postavených v prostoru nádraží pod lipami mezi železničními budovami – hrad Šaumburk a pomocný hrad Zubříč.

Toto dvojhradí bylo vybudováno na vrších Hostýnské hornatiny.

Hrad Šaumburk je v nadmořské výšce 608,2 m n. m. Pouhých dvě sta metrů severně na poněkud sníženém terénu v nadmořské výšce 530 m hrad Zubříč. Jejich účel musel být v minulosti dosti významný, když přilehlá obec podnes nese název Podhradní Lhota.

Hrad Šaumburk  vybudoval roku 1272 na ochranu svého světského majetku biskup Bruno ze Šaumburku, svého času kancléř  a místodržící Přemysla Otakara II. Šlo o dosti rozsáhlý hrad na malém kopci nad obcí Podhradní Lhota. Následovně byl majitelem hradu válečník a diplomat Mikuláš ze Šaumburka. Později se hrad stal správním střediskem celého kelečského kraje. Jak s plynoucím časem měnil hrad  majitele, stal se také sídlem loupeživých rytířů, kteří tak těžce sužovali krajinu, že roku 1451 dal Jan z Cimburka hrad raději pobořit. Za krále Jiřího byl sice hrad  ještě obnoven, ale všechna práva hradní a manská byla až do zrušení roboty přenesena do Kelče. Z kdysi pevného hradu zůstal po dnešní dny jen hluboký hradní příkop a zbytky obranného valu.

Mohutný hrad Šaumburk, „nejzapomenutější z našich hradů“, vystavený v gotickém slohu, který se vypínal nad obcí Podhradní Lhota, byl zamilovaným místem jeho budovatele olomouckého biskupa Bruna, ale byl také v pohnutých dobách útočištěm pro lid.

Na poněkud nižším vršku v nadmořské výšce 530 m n. m. se nachází hradní dvojče – hrad Zubříč. V minulosti měl několik názvů: Bašta, Vala, Nový hrádek a naposledy Zubříč. Zbudován byl ve 2. polovině 13. století na místě  původní dřevěné tvrze, aby chránil hlavní hrad před nebezpečím nepřátelských vpádů. Osud hradu Zubříč byl stejný jako osud hlavního hradu Šaumburk, včetně obsazení loupeživými rytíři a následného zboření. Podnes se v místě dochovaly jen zbytky zdiva, hradní příkopy, místo kde stávala hlásná věž a malý rybníček.

Rajnochovice

O necelé čtyři kilometry dál směrem k Bystřici pod Hostýnem zastaví osobáček v železniční zastávce Rajnochovice. Ves byla založena roku 1721 na místě arcibiskupských hamrů bačou Mikulášem Rajnochem. Ves se nachází v hornatém terénu v bezprostřední blízkosti obou již zmíněných hradů Šaumburk a Zubříč. Obec Rajnochovice má k oběma hradům vztah tak bezprostřední, že nedaleko železničního nádraží dokonce vymezila palouček s malebným výhledem na Hostýnskou hornatinu, je na něm vybudována masivní maketa hradu Šaumburk.

 Osíčko

Počet pěkně upravených a zajímavých nádraží v železničním koridoru mezi Rožnovem pod Radhoštěm a Kojetínem pokračuje malou zemědělskou obcí Osíčko. První zmínka o obci Osíčko pochází z roku 1309 v souvislostí z hradem Šaumburkem a zmínka o samotné obci se vztahuje k roku 1360. Obec Osíčko se nachází v okrese Kroměříž, trvale v ní žije necelých 500 obyvatel a její součástí je také původně samostatná obec Příkazy; obě se sloučily v jednu pod názvem Osíčko v roce 1951. Osíčko má rozlohu pouhých 7,91 km čtverečních. A jak je obec malá, tak malé má i železniční nádraží. A čím je právě ono zajímavé? Ve směru na Valašské Meziříčí se nachází dlouhý pruh vzrostlých a krásných bříz se svěšenými, rozevlátými a jakoby neučesanými vlasy. Jsou nádherné v čase jarního rozpuku svěží zelení, v létě důstojnou košatostí, na podzim pestrou barevností a v zimě už bez listí zachumlané do sněhových vloček vytvářejí romantickou náladu permanentních Vánoc.

Dobrotice

Malá zemědělská obec Dobrotice s počtem obyvatel přesahujících čtyři sta, žijících ve 152 domech na území o rozloze 4,85 km čtverečních leží severovýchodně od města Holešova, a tedy nic zvláštního, že v současnosti jsou Dobrotice součástí města Holešova. První zmínky o obci pocházejí z roku 1269, v roce 1437 se obec stala tvrzištěm. Terénní pozůstatky tvrze se obci nacházejí podnes. Jedná se o pahorek obklopený původním dvojitým valem, vnější příkop a val však již zcela zanikl a dnes je v těch místech pole. Na valech tvrze se nachází planá hrušeň, zapsaná v okrese Kroměříž na seznamu památných stromů a je zde i výklenková kaplička. V obci se nachází hospoda, mateřská škola, točená zmrzlina, knihovna, benzínová stanice a železniční zastávka (na znamení). A právě její podlouhlá budova je zajímavá. Oddělena od veřejného prostoru plotem je východní část budovy, plotu  a prostoru mezi oběma jakýmsi železničním muzeem. Jsou tam vystaveny nejrůznější artefakty vztahující se k železničnímu provozu, ale také figurky pohádkových příběhů. Cestující uvnitř železničního vagonu se na těch několik minut, pokud vlak v této stanici zastaví, nebo i během těch několika vteřin, kdy nádražím projíždí, ocitá v neobyčejném světě plném fantazie.

Kojetín

První písemná zpráva o Kojetíně pochází z roku 1233 v listině moravského markraběte Přemysla. Přibližně kilometr jihovýchodně od železničního nádraží je v lokalitě Suché louky podnes zmiňován středověký hrad. Pražské biskupství mělo Kojetín v držení až do husitského hnutí, následně si panství pronajal Jiří ze Šternberka, který přispěl k rozvoji obce i celé oblasti.

Město Kojetín má rozlohu 31,07 km čtverečních a žije v něm přes 6000 obyvatel.  Od roku 1948 do roku 1960 byl Kojetín okresním městem.

Železniční nádraží v Kojetíně je v provozu od 30. srpna 1869, kdy byl zahájen pravidelný provoz mezi Brnem a Přerovem. Stanice byla budována jako součást Moravsko-slezské severní dráhy. V roce 1908 obsluhovaly stanici Císařsko-královské státní dráhy, po roce 1918 správu převzaly Československé státní dráhy.  Elektrická trakční soustava sem byla dovedena v letech 1994-1996. Kolem roku 2040 se předpokládá dokončení vysokorychlostního koridoru Praha – Brno – Ostrava s modernizací trati na rychlost větší než 200 km za hodinu.

Nedaleko města byl v minulosti na lokalitě Suché louky zmiňovaný středověký hrad. Hrad v Kojetíně stál na místě osídlení z mladší doby kamenné. Pravděpodobně ho nechal postavit husita Havel Drastila z Kojetína, připomínaný roku 1429, který loupil v okolí města Kojetína. Nejednalo se o klasický kamenný hrad, ale spíše o vojenský tábor obehnaný bažinami, vzniklých v záplavové části řeky Moravy. Hrad byl patrně opevněným vojenským ležením, které sloužilo jako útočiště. Obrana tábora spočívala zejména na systému vodních příkopů a neprostupných bažin. Uvnitř rozlehlého areálu se nacházela nevelká velitelská pevnůstka, která měla charakter tvrze  a zřejmě byla panským sídlem.

Lokalita na Suchých loukách je na mírném návrší vymezena stromy a keři, celý areál je přetvořený na zahrádkářskou kolonii.

Maketa pravděpodobné podoby hradu Kojetín se nachází u budovy vlakového nádraží.

Nádraží a nádražíčka jsou nejen zajímavá, ale mohou být i krásná. A některá z nich už krásná zase jsou.

Text,  foto a reprofoto © Richard Sobotka

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *