Krmelínský rodák, pekař, sportovec, odbojář, člen Klubu olympioniků, cestovatel, divácký účastník celé řady olympijských her, tělem i duší Sokol a vlastenec Radko Linhart by se 16. 8. 2021 dožil sta let.
V Krmelíně, kde se 16. 7. 1921 Radko Linhart narodil, získal v nejútlejším mládí sportovní základy od svého otce, starosty sokolské župy Moravsko – slezské. Sám byl také starostou obnovené Tělovýchovné jednoty Sokol v Rožnově pod Radhoštěm. Od roku 1943 byl také členem Pohorské jednoty Radhošť. Žil na Dolní Bečvě v údolí pod Radhoštěm, kde Němci popravili před pekárnou jeho švagra Hynka Tošenovského za to, že dodával partyzánům chleba. Jako naturalizovaný Dolnobečvan se zapojil do protifašistického odboje při obraně Pusteven. V roce 1951 a 1952 úspěšně závodil z Černé hory na Dolní Bečvu na lyžích v obřím slalomu, odstartovaném výstřelem z lovecké pušky. Byl lyžařským rozhodčím a sportovním funkcionářem. Ale především tradičním reprezentantem Valašska na OH (Lahti, Řím, Grenoble, Moskva, Mexiko, Albertville…), i když jen v roli sportovního fandy a diváka.
„Pekařinu jsem kromě mnoha míst doma dělal také po světě ve Finsku, na Ukrajině, v Rakousku, Polsku, Kanadě, v USA, byla to zkušenost skutečně velmi cenná a bohatá. Procestoval jsem svět téměř křížem krážem. Když mi pracovnici České televize položili otázku, která země se mi líbila nejvíc, bez zaváhání jsem odpověděl, že sladká a krásná Havaj, ale vzápětí jsem si uvědomil, že navzdory krásné přírodě jsou tam ochuzeni o neopakovatelné jinovaté zimní vánoční pohledy na krajinu, které nejsou nikde jinde krásnější, než právě na Valašsku. Tak jsem řekl lidem od televize: Kdepak, hoši, žádný svět, žádná Havaj, ale kaplička na Radhošti, naše Pustevny, to je nejkrásnější kout na zeměkouli. To potvrdí každý. Dokonce i Rakušané, kteří mají krásnou zem, když jsem jim dělal průvodce a tlumočníka, vyjádřili se o Beskydech slovy: Taková tichá krása, jakou vy tady máte, taková u nás v Rakousku není.“
Radko Linhart žil na Dolní Bečvě, ale výchovu k vlastenectví získal doma od otce, který byl starostou sokolské župy moravskoslezské.
„Na výchově k vlastenectví se za první republiky podílely všechny spolky, ať už to byl Orel, DTJ, nebo Sokol, ten nejvýrazněji, výchova tam byla čistě vlastenecká. Také ve škole nás vedli učitelé k vlastenectví. Vlastenectví našich lidí posilovaly úspěchy našich sportovců na olympiádách i mezinárodních závodech, Věrka Čáslavská a její čtyři zlaté, olympijští vítězové Jan Kůrka, Ludvík Daněk, Emil Zátopek, Jiří Raška a další, je opravdu dlouhá řada těch, kdo nám jdou příkladem. I když se svět mění, je dobré připomenout si slova Františka Palackého, který po dopsání posledního dílu Dějin národa českého prohlásil, že země česká měla skvělou a bohatou minulost a v době Husově byla nejvzdělanějším národem v Evropě – jeho slova i dnes musí vzbudit hrdost v každém z nás.“
Život Radko Linharta by stačil na několik životů. Poradil i pomohl. Šel příkladem. Nikdy se nezpronevěřil sokolské myšlence. Ctil olympijskou myšlenku fair play. Prožil chvíle tragické i radostné tak jak je přinesl život. Stále zůstával sám sebou. Jeho život byl vrchovatě naplněný bohatstvím, které penězi nelze získat. Prožil bohatý a smysluplný život.
Vzpomínky Radko Linharta zaznamenal Ing. Jaroslav Blinka.
S přáteli při životním výročí 85 let.
Text a foto © Richard Sobotka