Akademickému malíři a spisovateli Janu Kobzáňovi přirostlo hornaté Valašsko k srdci. Dokázal ho ztvárnit malbou, dřevorytem i písmem. Takových je málo. Znal podrobně historii valašských povstání a psal o těžkém údělu Valašska a jeho obyvatel realisticky, nebyla v tom žádná nadsázka, ale skutečně tvrdý a obtížný život.
Není vůbec zvláštní, že jeho první literární dílo se týká právě zbojníků - to bylo jeho velké téma. Od útlého mládí žil legendami o zbojnících, byl prorostlý duchem volnosti, to mu zůstalo po celý život. Ne nadarmo se mu říkalo zbojníček – maléreček. Nosil nespoutanou volnost v sobě jako vzácnou minci z ryzího stříbra, ale dokázal se o ni podělit.
Knihu O zbojníkoch a o pokladoch lze považovat za Kobzáňovo stěžejní literární dílo. Napsal ji jadrným valašským nářečím, navíc doprovodil vlastními dřevoryty, obojí podnes vzbuzuje svým mistrovstvím úžas.
„… přímo tajemným krásám mne naučili rozumět teprve prostí lidé – staříci a stařenky, chlapi a robky, ba často i děti – sama horská příroda – bez nich by k napsání a výtvarnému vybavení této knihy sotva kdy došlo…“, napsal Jan Kobzáň v úvodu knihy.
Uvedení knihy nebylo bez obtíží, jak se o tom zmiňuje spisovatel a literární teoretik Josef Strnadel: „Na sklonku léta 1926 se v nástěnných vitrínách domu číslo 14 na dnešním Smetanově nábřeží v Praze (nyní číslo 12) objevila kniha, jejíž název napovídal koncovkami dvou slov, že je psána dialektem. Na první pohled zaujala obrazem na deskách zpodobňujícím tři bujaré jezdce na koních ozbrojené pistolemi a valaškou; ten obraz vystupoval z černého pozadí s nápisem: O zbojníkoch a pokladoch z Moravského Valašska. Autor byl uveden až na titulním listě uvnitř knihy. Tam pod názvem stálo: Podle podání lidu napsal a obrázky nakreslil i do dřeva vyryl Jan Kobzáň. Pod tím impressum – 1927. Nákladem B. Kočího, knihkupce v Praze. … Editor projevil porozumění pro silné a vyzrálé dílo do té doby neznámého pětadvacetiletého autora, který mu přinesl rukopis povídek napsaných jadrným valašským nářečím … zároveň i vlastní ilustrace k nim, nadto ještě vyryté do dřeva, čili hotové štočky pro tisk. S takovým případem se nakladatel setkává ve své praxi jen ojediněle.“
O této knížce se ve svém díle zmiňuje také ostravský spisovatel Oldřich Šuleř: „Knížka, kterou Jan Kobzáň napsal na počátku dvacátých let, kdy právě absolvoval studia na UMPRUM, nese pečeť lidových vypravěčů ze Vsacka, všecko poctivý kov, žádný plíšek. Dokázal oživit archaické výrazivo, jak je slyšel na besedách u staříčka, jeho starobylou rázovitost a obrazivost, dovedl nabírat tu jeho kvalitu a povýšit ji na básnické slovo barevné po chuti a přesné obsahem. Dokázal tak dokonale navázat na lidovou tvorbu, že mizí rozdíl mezi bajkou a písní a básnickým jazykem autora této ojedinělé skladby v české literatuře. … A přece, jak mi Janek vypravoval s hořkostí, když v roce 1927 kniha v Praze vyšla, musel její autor, aby vůbec něco stržil, prodávat výtisky na rohu Václaváku v koši jako tetiny za Slovenska prodávají kraslice. Ani odborná kritika tehdy nepochopila krásu a jedinečnost této knihy. … Od těch dob vyšla kniha ještě několikrát a stala se svébytným literárním klenotem.“
A znovu Josef Strnadel: „Dlouhé roky přešly nad naší zemí, co Jan Kobzáň už nežije. Kdo ho poznal, nemůže na něho zapomenout, na jeho opravdovost a upřímnost, na jeho oddanost kraji a jeho historii, na jeho osobitý rukopis, ať šlo o obrazy vykreslené slovy nebo rydlem. Obojí je v dokonalé umělecké jednotě.“
Kniha Jana Kobzáně O zbojníkoch a o pokladoch vzbuzuje obdiv podnes, po právu se stala součástí naší literární a výtvarné pokladnice.
V letošním roce 2021 uplynulo 9. července 120 let od narození Jana Kobzáně. Při této příležitosti vydalo Nakladatelství Libreta v Rožnově pod Radhoštěm knížku Jana Kobzáně „O zbojníkoch a o pokladoch“. Celkově jde už o čtvrté vydání, v nakladatelství Libreta první, když předchozí třetí vydání vyšlo v roce 1980 v Nakladatelství Profil v Ostravě. Prozatím poslední vydání knížky Jana Kobzáně je stejně půvabné, jako všechna předchozí.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka