Zimní období neznamená pro malíře prázdniny. Navštěvují galerie, studují práce jiných malířů, jejich styl, barevné pojetí, zvládnutí zvoleného tématu, jejich mistrovství. A také malují. Malují nejen zátiší s uvadajícími květinami, nebo rozzářené oči dětí v odlesku vánočního stromku. Vděčným tématem je zimní krajina. Není jednotvárná, má svůj horizont, své barvy, své odstíny. Žasneme nad její hloubkou a členěním. Neotřelým půvabem zvýrazňuje malířovo vyjádření. Obrazy zimní krajiny zaznamenávají její příběhy. Záleží jen na malíři, jaké barvy rozloží na paletě, jak je rozmístí štětci. „Maluji pořád,“ řekl akademický malíř Miloš Šimurda. „I v zimě. Pokud mi nezamrzne štětec, tak maluji.“ Podívejme se na obrazy některých malířů, které jsou spojeny se zimním obdobím a s krajinou Beskyd.
Josef Hapka (1912-1987). Narodil se v malé vesničce Podolí v Hostýnské hornatině. Věnoval se portrétní a figurální tvorbě, také i krajinomalbě. I když se usadil v Praze, často se vracel na rodné Valašsko a v závěru života se trvale usadil v Zubří. Ve své krajinomalbě zachycoval poetickou krásu důvěrně známé krajiny.
Jeho obraz Zima na Malé Lhotě (Tempera, Muzeum regionu Valašsko, p. o., Vsetín.) ukazuje hornatou krajinu v charakteristickém šeření zimního období. Osamělé hospodářské stavení, průhledné stromy bez listí v popředí, les kryjící nedalekou roklinu. Hory na pozadí se ztápějí v šedi lesů, které zdůrazňují jejich členitost. Pod vrstvou sněžného pokryvu lze vytušit políčka. Postava chodce na cestě a jemný kolor staveb lidských obydlí dávají tušit, že krajina znovu ožije.
Karel Hofman (1906-1998). Narodil se v Jablůnce nedaleko Vsetína. Vynikající portrétista, skvělý krajinář. Krajinu maloval v monumentálním pojetí. Jeho realistické obrazy jsou jakýmsi portrétem krajiny. Zimní nahota bezlistých stromů umožňuje nahlédnout do jindy skrytých zákoutí.
Obraz Zima na Soláni (Olej, Muzeum regionu Valašsko, p. o., Vsetín.) ukazuje výhled z jeho soláňského ateliéru, který převzal po malíři Aloisu Schneiderkovi. Shluk stavení, chata Soláň, pohled na karlovskou stranu hor. Zasněžené kopce a údolí překvapivě poskytují malíři množství výrazových prostředků k vyjádření námětu. V roce 1985 byl Karel Hofman jmenován národním umělcem.
Jan Hrnčárek (1918-2009). Pochází z Fryčovic nedaleko Frýdku-Místku, žil ve Frenštátě pod Radhoštěm, ateliér si v roce 1958 zřídil na Prostřední Bečvě. Malíř beskydské krajiny s atmosférou prosycenou v jeho obrazech nezaměnitelným přísvitem. Osamělá stavení s oplocenkami jsou jen zdánlivě ztracena v potemnělém lese a v horách strmě se rýsujících na pozadí. Právě onen charakteristický přísvit je nadějí pospolitosti a symbolem volnosti.
Obraz Zimní krajina (Olej, 1952, Muzeum regionu Valašsko, p. o., Val. Meziříčí.). Jemné tónování atmosféry, třebaže hluboko v zimním období, vyjadřuje pocit radosti. Jan Hrnčárek je nositelem vyznamenání Za vynikající práci, v roce 1983 byl jmenován zasloužilým umělcem.
Antonín Kaderka (1937-2017). Svůj život osobní, profesní i umělecký zasvětil rodnému městu Vsetínu, kde působil jako pedagog na místním gymnáziu. Malířskou profesí zaznamenával urbanistické a architektonické proměny Vsetína. Neopomíjel ani motivy valašské krajiny.
Obraz Zima na Jasénce (Pastel, 2001, soukromý majetek autora.). Jeho obrazy vyjadřují klidné a vyváženě kolorované plochy. Zimní období mu umožnilo využití bílé, která i v tomto převážně pošmourném období působí stejně jásavě, jako rozkvetlé třešně v jarně pojatých obrazech. Jeho obrazy překvapivě postrádají figurální prvky, oproti tomu je však zřejmé, že geometricky dokonalé stavby nevznikly samy od sebe.
Augustin Mervart (1889-1968). Narodil se ve Valašském Meziříčí-Krásno. Jeho malířská tvorba je charakteristická krajinomalbou monumentálních rozměrů. Letní krajina se umenšuje pod oblohou plnou bílých oblaků.
Obraz Vesnice v zimě (Olej, 1916, soukromá sbírka.). V tomto jen zdánlivě studeném obraze dominuje zima. Sníh se kupí v návějích kolem nepatrného potoka, je na střechách domů a lze ho vytušit i v horách na pozadí. Barevné tónování domů jen s obtížemi čelí ponuré atmosféře bezlistých stromů s pokřivenými kmeny, a potemnělým oblakům nad horizontem, slibující další sníh. Krajinu zaznamenával malíř ve svých obrazech věcným a nezkresleným způsobem.
Antonín Strnadel (1910-1975). Narodil se v Trojanovicích u Frenštátu pod Radhoštěm. Po absolvování Akademie zůstal v Praze a působil tam jako výtvarný pedagog. Rád se vracel na Valašsko. Jeho kresby vynikají jednoduchostí a výstižností. Dokonale vyobrazují charakter znázorněných postav i krajiny.
Obraz Zděchov v zimě (Olej, 50. léta 20. stol. Muzeum regionu Valašsko, p. o., Vsetín.). Krajinomalbě se malíř věnoval jen okrajově. Jeho obraz znázorňuje dědinku schoulenou v nepřízni zimy. I s určitou nadějí ve zlatavém přísvitu na pozadí nad hřebenem hor. V roce 1967 byl Antonín Strnadel jmenován národním umělcem.
Alois Schneiderka (1896-1958). Narodil se ve Valašském Meziříčí – Křivé. Byl kultivovaný, vzdělaný a zcestovalý umělec. Ze svých cest po Evropě se vracel do vlasti a pobýval v Uherském Hradišti. V roce 1939 se usadil na Soláni, kde si na příhodném místě s výhledem na vršení horských hřebenů vybudoval ateliér.
Obraz Pohřeb (Olej, Muzeum regionu Valašsko, p. o., Vsetín.). Byl krajinářem. Až na Valašsku se z krajináře stal figuralistou. Doslova fascinován Valašskem se podle svého vyjádření snažil zachytit „valašského člověka v jeho úmorné práci, radostech i žalostech, v drobných neplechách a taškařině, v jeho smyslovém a smyslném pojetí života.“ I proto byl dobovou výtvarnou kritikou označován za moravského Breughela.
Text a reprofoto © Richard Sobotka