Ferdinand Wimmer, řídící učitel na několika valašských školách v okolí Rožnova p. R. se ve výslužbě zabýval kronikářskou prací a mimo jiné pořídil kolem roku 1940 i kroniku novinových výstřižků o tehdejším dění. V jednom z nich je i záznam o uznání arcibiskupa Prečana veselskému kostelníkovi.
„Kostelníci jsou věrnými služebníky Božími. Mnozí konají kostelnickou službu až do konce svého života i když by si pro své stáří věru zasluhovali odpočinku. Ve Veselé u Val. Meziříčí měli za celou dobu od zřízení zděného kostela, t. j. od r. 1821 jen 3 kostelníky. Největšího stáří se dožil kostelník Michal Hříva, který zemřel r. 1857 a dožil se 90 let a 9 měsíců. Ten ještě sloužil ve starém veselském dřevěném kostelíčku a za špatného počasí držel při mši svaté nad knězem deštník, aby jej chránil před deštěm. Starý dřívější dřevěný kostel ve Veselé byl tak sešlý, že do něho pršelo. Po Hřívovi se stal kostelníkem Josef Kovář, který se dožil rovněž vysokého stáří a sloužil až do své smrti r. 1901. Od toho roku byl kostelníkem Baltazar Švajda, který za své 40leté kostelnické služby u sv. Martina dostal r. 1941 pochvalný dekret od arcibiskupa dr. Leopolda Prečana.“
Nejstarší zprávy o Veselé pocházejí z r. 1376. Původní kostel, zasvěcený sv. Martinovi, stál údajně před rokem 1396 v místě zvaném na Kostelisku. Nový veselský kostel nad vsí Veselou byl vystavěn roku 1586. Na jeho místě byl roku 1728 postaven nový dřevěný kostel s věží a sloužil téměř sto let když bylo rozhodnuto „…již velmi sešlý starý dřevěný kostel rozebrat a vystavět na jeho místě nový zděný kostel.“ Ten byl renovován v letech 1820, 1869 a 1965. Veselský kostel sv. Martina je zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.
Text a foto © Richard Sobotka