Zprávu zaznamenal Josef Lucián Ondřej Kramoliš (1827–1857), rožnovský rodák, prýmkař a kronikář.
Valašský vojvoda Ondřej Kramoliš z Rožnova byl nařízením Valašsko-Meziříčské vrchnosti určen, aby v květnu roku 1748 doprovázel císaře Josefa II., který po svém mocnářství mnohé cesty konal. Jedna z nich vedla přes Valašsko-Meziřické panství do Uher.
Valašský vojvoda si oblékl zelenou župicu, modré nohavice, červeny brunclek, modrou pentlu pod krk a na hlavu klobouk, pak vsednul na svého čisto opucovaného koňa a jel přivítat císaře Pána.
Cestou jel po jeho levé straně a císař se tázal, jak se ten neb onen kopec, neb dědina jmenuje, a průvodce na všechny otázky dobře odpovídal.
V Rožnově byl císař s nadšením přivítán od místního duchovenstva a obecního lidu. Na všechny strany se pilně díval. V Horní ulici se císař tázal na rozestavěný dřevěný dům radnice. V Tylovicích chtěl vědět, jak vypadá tamní sedlák.
„Neslavně,“ odpověděl průvodce. „Poněvadž musí pánovi moc robotovat a proto nemůže svůj grunt řádně obdělávat, tak bídu trpět musí. Dobytek jeho je hubený, má z něho jen malý užitek.“
V Hážovicích z jednoho dvoru právě vyháněli chlupaté a hubené krávy, tak se císař sám přesvědčil o stavu dobytka zdejšího.
„Choďá odtuď chlapi na tabák do Uher?“ zeptal se císař. A když průvodce přitakal, řekl císař: „Vždyť je chytnou a přijdou do trestu!“
„Jak z trestu přijdou,“ vyslechl odpověď, „zas hned jdou na tabák. Poněvadž to jsou samí chudobní lidé.“
Na Horní Bečvě byla u fojta přichystaná pro císaře čistá světnice. Když vyšel císař na dvůr slepice křikem oznamovala, že snesla vejce. Císař poručil fojtovu synkovi, aby mu přinesl to teplé vejce, za což mu dal dukát. Císař udělav do vejce nožíkem dírku vypil jej.
Druhého dne jel císař na Trojačku, kde byl očekáván od šlechticů uherských. Tam se průvodce vydal na zpáteční cestu do Rožnova a císař jel do Uher.
Valašsko z časů císaře Josefa II. Archiv: Valašské muzeum v přírodě.
Text a reprofoto © Richard Sobotka